Konkrétně se mluví o straně Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána a hnutí Směr slovenského premiéra Roberta Fica. Zmiňováno je i nacionálně-populistické Národní sdružení Marine Le Penové z Francie a krajně pravicová Strana pro svobodu nizozemského politika Geerta Wilderse.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Babiš odkryl karty

Jak tato vyjednávání dopadnou, není jisté, ale Babiš už v podobě snah o spolupráci s těmito stranami vysílá několik důležitých signálů. Z nich lze vyčíst nejen to, jak se bude jeho hnutí chovat ve volební kampani před volbami do Sněmovny v příštím roce, ale i to, jakou politiku hodlá praktikovat v případě, že bude po volbách v čele vlády.

Leckdo může namítnout, že nejde o nic nového. Babiš byl už od vzniku ANO svými politickými soupeři opakovaně obviňován z autoritářských tendencí. A silná protiimigrační rétorika hrála nemalou roli už v předešlých volebních kampaních ANO. Vykreslování Babiše coby nebezpečí pro demokracii koneckonců pomohlo současným vládním stranám k porážce ANO ve sněmovních volbách v roce 2021.

Přeskupování voličských preferencí

Podíváme-li se ale na to, jak se Babiš choval v čele vlády před posledními volbami objektivně, sluší se konstatovat, že se nepokusil o žádný zásadní útok na principy právního státu nebo pilíře liberální demokracie.

Jím zdůrazňované úzké vztahy s Orbánem sloužily především k tomu, aby se mohl doma vykreslovat jako rozhodný bojovník s ilegální migrací. Ve vztahu k EU byl mnohem umírněnější než Orbán nebo i tehdejší polská vláda, vedená stranou Právo a spravedlnost.

V Evropském parlamentu zůstávalo hnutí ANO členem liberální frakce i strany evropských liberálů ALDE. A to dokonce i poté, co Babiš po porážce v českých prezidentských volbách oznámil, že jeho hnutí bude po letech praktikování levicově populistické politiky hájit konzervativně-nacionální postoje.

ALDE začala uvažovat o vyloučení ANO ze svých řad poté, co Babiš vloni navštívil sraz krajně pravicových uskupení v Budapešti, který se konal pod záštitou Orbána. Do nedávných eurovoleb se ale nic nestalo. ANO se bránilo s pomocí argumentů, že v některých otázkách, jako jsou ty kulturně-politické, zastává dál liberální postoje. A také, že nijak neútočí na základní principy liberální demokracie.

To, že se Babiš nyní sám rozhodl spolupráci s evropskými liberály ukončit, a zdá se, že chce otevřeně spolupracovat s politickými formacemi, které jsou doma na štíru s liberální demokracií i právním státem, ukazuje, že jeho snahy o setrvání v řadách evropských liberálů byly jen taktického rázu a že změnu politického kurzu ANO myslí vážně.

Jinými slovy: i kdyby nová frakce nevznikla, Babiš, zdá se, chce i ve své politice doma nyní vsadit už zcela otevřeně na postoje, které dopomohly k politickým úspěchům v jejich zemích Orbánovi, Ficovi, Le Penové a Wildersovi.

K politickému arsenálu některých těchto stran patří i volání po mírovém řešení války na Ukrajině, které často kopíruje ruskou propagandu. Babiš byl zatím v tomto ohledu opatrnější než třeba Orbán a Fico, ale nedá se vyloučit, že bude-li válka na Ukrajině i v příštím roce pokračovat, nakonec do volební kampaně u nás vstoupí s podobnou rétorikou.

Skutečnost, že Babiš po odchodu z liberální frakce EP evidentně nehodlá ve věci politické identity ANO dál mlžit, je potenciálně důležitou zprávou pro voliče. Mohou se ve volbách v příštím roce rozhodovat i podle toho, zda jim imponuje politika Orbána v Maďarsku a Fica na Slovensku, protože je nyní už definitivně jasné, že Babiš hledá inspiraci právě u nich.

Ač je odchod ANO z frakce evropských liberálů pro mnoho dosavadních voličů ANO asi jen okrajová zpráva, může být do jisté míry impulsem k přeskupování voličských preferencí na české politické scéně.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít