Řeč není jen o minulosti pravděpodobné budoucí primátorky Markéty Vaňkové z ODS, která má za sebou vymáhání pohledávek na černých pasažérech a práci s dlouholetou šedou eminencí brněnské ODS Pavlem Blažkem.

Vaňková především vystupuje proti sociálně nejdůležitějším projektům za poslední roky, kterými Brno suplovalo chybějící zákon o sociálním bydlení: Housing First a Rapid Re-housing. První z nich má ukončovat bezdomovectví, druhý pomáhat rodinám v sociální tísni.

Úspěšné projekty, které v Brně vznikly i díky brněnskému hnutí ANO, Vaňková nepodporuje, protože bydlení je podle ní otázka zásluh. Důležitější než sociální politika je pro ni každopádně oprava silnic a parkovací místa – což rezonuje s programovými prioritami ODS i v dalších městech.

Autentická pravice

Podobná situace se může opakovat za pár let na celostátní úrovni. Na tiskové konferenci po víkendovém úspěchu ODS v senátních volbách neskrýval její předseda Petr Fiala nadšení z možnosti, že jeho strana bude za několik let možná znovu sestavovat vládu. Občanští demokraté se dnes aktivně profilují jako jediná možná alternativa k hnutí ANO Andreje Babiše, které považují za levicové.

Liberální voliči jsou tak postaveni před dilema. Babiš pro řadu z nich představuje jasný symbol úpadku demokracie – trestně stíhaný předseda vlády, populistický miliardář se stranou bez ideového zakotvení. Ještě dlouho po vítězství Babišovy strany ve volbách nebylo jasné, jestli ANO nesloží koalici s extrémně pravicovou SPD. Sám premiér je hlasitým bojovníkem proti uprchlíkům a vstřícnému přístupu Evropské unie k nim.

Ale ODS? Její nejvýraznější představitelé oscilují mezi „autentickou pravicí“ jejího zakladatele Václava Klause a nepokrytým nacionalismem a ultrakonzervatismem, který připomíná spíš dnešní americkou Republikánskou stranu. A není to zdaleka jen případ poslance Václava Klause mladšího, který kromě svých pravidelných ideologických školení na Novinkách zvládá ve sněmovně bojovat proti samoživitelkám i veřejnoprávním médiím.

První místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija v kampani před komunálními volbami naháněla politické body například na lidech bez domova nebo ohraném stereotypu „feťáků z Kliniky“. ODS se v Praze ostatně prezentovala heslem Pořádek proti anarchii, do kterého se vměstná leccos.

Europoslanec Jan Zahradil vyvolává sudetské přízraky devadesátých let a trefně podotýká: „Jistý element toho, co nazýváte národovectvím, v ODS vždy byl, je a bude.“ Možný budoucí předseda Senátu Jaroslav Kubera zase jedním dechem mává rukou nad globální změnou klimatu a bagatelizuje sexuální násilí.

A i když je v disciplíně vehementního odmítání byť jediného uprchlíka dnes soutěž zcela vyrovnaná, už v začátcích migrační krize se předseda ODS Petr Fiala neváhal vydat na maďarskou hranici, vyfotit se před plotem proti uprchlíkům a pochválit Maďarsko za příkladný přístup.

Babiš? Žádná skvělá volba

Nemůžeme se samozřejmě tvářit, že ANO Andreje Babiše je v porovnání s ODS skvělá volba. Premiér odmítá vládou slíbený zákon o sociálním bydlení, neřeší existenci kojeneckých ústavů a vyhrožuje sebráním peněz neziskovým organizacím. Velkou zkouškou orientace Babišovy strany a vlády s nejistým výsledkem pak bude zákon o sňatcích stejnopohlavních párů, který má sněmovna schvalovat na konci října.

ANO ovšem i přes svá tvrzení, že není levicovou stranou, nekompromisně ubírá voliče levici. KSČM i ČSSD, které tak jako tak směřují spíš k nacionálnímu konzervatismu, dost možná míří do propadliště dějin, kde už na ně čeká Strana zelených. Kdo tak levici, natož liberální, zbývá? S přimhouřenýma očima Piráti, jejichž ideové ukotvení je ovšem skoro tak nejisté jako u ANO – ve zmíněném Brně se paktují právě s ODS.

Reálně ale hrozí, že Piráty upozadí dva hlavní soupeři – populistické, nevyhraněné ANO s levicovými a progresivními prvky proti pravicové, konzervativní, euroskeptické ODS. V tom momentě se dnes sociálními liberály nenáviděný Babiš fakticky stane menším zlem. Dilema mezi stranou pro ty, kterým svět přišel v pořádku v devadesátých letech, a pro ty, kterým přišel v pořádku v letech osmdesátých, ale naznačuje, že nás radostné časy nečekají tak jako tak.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít