Město Cannes nikdo nebořil, jeho jachty v přístavu vesele fungovaly, migranti pracovali jako přirozená součást města a za práva zvířat nikdo nevystupoval, takže je ani nemohl s ušlechtilými úmysly poslat do pekla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Martina Vacková: Zkáza ukrajinských měst i luxusních jachet v Cannes

Loňský stín covidu na festivalu letos vystřídal stín války na Ukrajině. Ukrajina vždy a všude v Cannes a sláva Ukrajině! Ukrajinský film dostal na festivalu speciální prostor, takže jsme se ocitli na hodinu a půl ve zničeném Mariupolu, jindy na Donbase s ženou unesenou ruskou armádou.

Na slavný červený koberec při prezentaci amerického velkofilmu s hvězdami skočila nahá aktivistka a na hrudi pomalované ukrajinskými barvami měla nápis „Přestaňte nás znásilňovat“. Vrcholem toho všeho byl projev ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k filmovým špičkám při zahájení festivalu.

Převzato z Plusu

Publikum přijímalo vše ukrajinské a na podporu Ukrajiny s nadšením. Kdo se jen trochu projevil nečernobíle, už se na něj mnozí mračili. Schytal to paradoxně i slavný ukrajinský režisér Sergej Loznica, který prohlásil, že není možné házet všechny ruské umělce do jednoho pytle.

Pozitivní skutečná Ukrajinka

Tak jako se loni uměleckému řediteli Thierry Frémauxovi vyčítalo, že z festivalu udělal semeniště covidu, když dovolil plná kina, letos se mu vyčítala účast ruského filmu Čajkovského žena v hlavním programu, když přece festival vyhlásil bojkot všeho ruského.

Ale tu přece natočil disident žijící v zahraničí, protiputinovec, který strávil v Rusku několik let v domácím vězení, Kirill Serebrennikov. Ale jeho film zas finančně podpořil ruský oligarcha Roman Abramovič. Jak vyřešit tenhle spor? Vyřešila ho porota tím, že filmu nedala žádnou cenu, aby projevy nevole k filmu už nerozdmýchávala a spory utichly?

Vše, co se týkalo ruských a ukrajinských témat a filmů, bylo laděno do temného tónu. A tak optimistická ukrajinská zpráva se pro mě nakonec objevila na záchodkách ve Festivalovém paláci.

Uklízečka tam na mě promluvila ukrajinsky a slovo dalo slovo a dozvěděla jsem se, že na jih Francie přijela s malým synem autobusem v březnu, pochází z Luhanska, doma nechala rodiče a vůbec netuší, jestli se vrátí, protože se bojí, do jaké zkázy by přijela. Už umí pár slov francouzsky a je momentálně přiměřeně okolnostem šťastná.

Mimochodem to mračení se v Cannes letos nakonec mělo největší úspěch. Se Zlatou palmou, nejvyšší cenou, odjel švédský film Trojúhelník smutku. Každý, kdo ho viděl, si po jeho projekci ukazoval na čelo.

Ne proto, že by film byl praštěný, ale proto, že jeho název odkazuje k dvojité vrásce mezi obočím, která vzniká při zakaboněném obličeji. I když při zkáze luxusní jachty v tomto filmu, při níž figurují poněkud praštěný marxistický idealista a poněkud praštěný ruský zbohatlík, diváci své obličejové svaly spíš uvolňovali smíchy.

Pozitivní skutečná Ukrajinka a smích při komické destrukci jachty je pořád ta lepší varianta, s čím z Cannes odjet.

Autorka je editorka Českého rozhlasu

Martina Vacková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít