V posledních letech se ale o Rwandě začíná také mluvit jako o africkém Švýcarsku. A nejen díky kopcovité krajině. Rwanda totiž už v roce 2008 jako vůbec první země na černém kontinentu zakázala používání plastových tašek. Navíc každou třetí sobotu v měsíci její obyvatelé „dobrovolně-povinně“ uklízejí všechny odpadky, takže cizinci při cestě z letiště nevěřícně kroutí hlavami a přemýšlí, zda skutečně přistáli v Africe.

O Rwandě se ale v uplynulých dnech hojně mluvilo a mluví i v souvislosti s konáním tradičního festivalu nového cirkusu Letní Letná v Praze. S českým souborem Cirk La Putyka totiž v představením nazvaném „Hit, Tell The Difference“ vystoupili i akrobati ze Rwandy. Konkrétně skupinka kluků, jejichž neuvěřitelný příběh začal před pěti lety u jezera Kivu. A počátek jejich strastiplné cesty za zázrakem jsem mohl osobně sledovat právě na hranici s Demokratickou republikou Kongo.

Stalo se to také za jednoho letního večera. Slunce se tehdy v červenci 2013 už sklánělo nad jezerem Kivu a jeho poslední paprsky olizovaly poklidnou vodní hladinu a zároveň i obličeje kluků a holek v tričku s nápisem Future Vision Acrobat. Těsně před setměním totiž nastal jejich čas.

Z magnetofonu položeného pod jednou z palem hrála taneční hudba, členové skupiny ale nejprve poslouchali poslední pokyny vedoucího. Pak následovala krátká, ale důležitá rozcvička a poté se mohlo začít. Salta, hvězdy, přeskoky. Akrobaté doslova létali kolem nás. Místo žíněnky se ale pohybovali po nerovné a tvrdé zemi a hledištěm, které se postupně zaplňovalo, byl otevřený prostor mezi stromy obsypanými tropickým ovocem i obřími netopýry.

Všem přitom hrozil osud žebráků, kteří se živí odpadky. Dlouhé roky živořili na ulici, opuštění lidmi i bohem. Doslova zázrakem se však z nich stali akrobaté. Desítky mladíků a dívek ze Rwandy spojila láska k bližnímu i k cirkusovému umění a jejich dovednosti už začínají obdivovat i lidé v Evropě. Největší zásluhu na tom má třicetiletý Eliysee Niyonsenga, který skupinu vede. A dosud také nic podobného, jako je skupina Future Vision Acrobat, jinde v Africe nemají.

„Vrhnul jsem se na akrobacii v roce 2006, protože rodiče neměli peníze, abych mohl studovat. A cirkus mne vždycky bavil. Sledoval jsem různé artistické kousky v televizi nebo na YouTube a podle nich jsem se vlastně i učil,“ vzpomíná Eliysee Niyonsenga.

Vypadá nenápadně, předvádí zázraky

Elyisee je šéf pětadvacetičlenné skupiny mladých akrobatů z města Gisenyi. Akrobatů, z nichž mnozí ještě v nedávné minulosti neměli ani vlastní domov. Byli totiž sirotky a v tom lepším případě je čekal osud tuláků a žebráků, kteří spí podél silnice a v odpadcích hledají zbytky jídla. V tom horším by pak především dívky skončily jako prostitutky.

„Hrozně mne to baví. Akrobacie mi dává všecko. Díky tomu jsem šťastná a vždy se těším, že se naučím něco nového,“ svěřila se mi tehdy osmnáctiletá Odette, která se skupinou začala trénovat v roce 2010. Dnes už také žije v adoptivní rodině: „Víte, pro křesťanství a křesťanskou kulturu je typické, že pomáháte bližním. Proto jsem Odettu přijala za vlastní, stejně jako další dva sirotky,“ prozradila důvody vskutku bohulibého činu nová matka Odetty, která se tak stará celkem už o devět dětí.

A tohle všechno má na „svědomí“ Eliysee, který obcházel své známé a prosil je, aby se opuštěných dětí ujali. A pak s nimi každý den cvičil právě na pláži u jezera Kivu: „Je to paráda. Baví mě hlavně gymnastika. Ze začátku to bylo těžké, ale teď už vůbec. Mé tělo je postupně pružnější a pružnější,“ svěřoval se mi onoho červencového večera tehdy devítiletý Samuel Uwizeyi, který svá slova krátce nato potvrdil.

Nejprve udělal takzvaný most a pak si prostrčil hlavu mezi nohama, kterýma ovšem stále stál na zemi. A k tomu se ještě nádherně zazubil. Nadšeni byli i diváci a akrobatická show pokračovala. A na sólové vystoupení se připravoval i sám vedoucí. Eliysee se také všechny přítomné snažil co nejvíc vyhecovat.

Eliysee je nejen výborný akrobat, ale také showman. Na oko dělá zcela neschopného umělce, aby poté předvedl neuvěřitelné kousky, včetně skákání přes švihadlo na kole. Pak se na něm postaví, do úst si vloží nůž, na jeho ostří postaví tenisový míček a na něm dvě lahve na sobě a vše dokáže udržet, a dokonce se i pohybovat. Nemluvě o jeho proměňujících se grimasách, širokém úsměvu a poulících se očích. Propukne nadšený potlesk.

Do hlavního města České republiky ale skupina Future Vision Acrobat přivezla i své vrcholné číslo, stavění lidských věží. Aplaus po každém z celkem sedmi představení, které rwandští akrobati v Praze předvedli, byl nekonečný. V této souvislosti si vzpomínám na večer roku 2013, kdy jsem je na břehu jezera Kivu viděl v akci poprvé. Byla už naprostá tma, oči kluků a holek však doslova zářily – štěstím i nadějí s tím, že v budoucnu třeba dostanou šanci vystoupit i ve střední Evropě. A to se jim nakonec splnilo.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít