Dějiny lze buď vytrpět, nebo vytvářet
„Dějiny je možné vytrpět, nebo vytvářet.“ To je citát spisovatele Houstena Stewarta Chamberlaina, který žil na přelomu 19. a 20. století. Jsou to inspirující slova, protože historie se mění každou minutou, a ať už ji lidé trpí, nebo tvoří, jejich činy a rozhodnutí ovlivňují budoucnost.
O víkendu, kdy se ve Švýcarsku sejdou zástupci mnoha desítek států a organizací z celého světa, aby diskutovali o mírovém plánu pro Ukrajinu, přepadenou před víc než dvěma roky vojsky Vladimira Putina, to bude platit dvojnásob.
Průlom se sice očekávat nedá už proto, že někteří z důležitých aktérů, a především Čína, budou na summitu chybět, ale k určitému posunu by přesto dojít mohlo.
Podle německé televize ZDF sice Kyjev oficiálně trvá na svém mírovém plánu s deseti body včetně přiznání Ruska k válečným zločinům, ale údajně hodlá přece jen vyjít vstříc zemím, které si to s Ruskem nechtějí rozházet.
Zvát Rusko nemá smysl
K podpisu jim zřejmě hodlá předložit jen čtyři body, a to kromě zákazu vyhrožovat jadernou silou, ohrožovat atomové elektrárny a bránit vývozu obilí už jen výzvu k respektování Charty Spojených národů. Ta sice obsahově pokrývá de facto i ostatní ukrajinské požadavky, ale čistě teoreticky by s podpisem takto formulovaného mírového plánu neměla mít problém žádná země.
Podmínkou pro jednání s Kyjevem je stažení ukrajinských vojáků z východu země, řekl Putin
Číst článek
Ani Rusko ne. To sice na summit nedostalo pozvánku, ovšem nikoli proto, že by Ukrajina nebyla z principu ochotná s Kremlem vyjednávat: jak upozornil komentátor německé televize ZDF, je v dekretu prezidenta Zelenského označen jako nepřípustný ruský vyjednavač výslovně jen Vladimir Putin, na kterého vydal Mezinárodní soud v Haagu zatykač.
Na rozdíl od Kyjeva Moskva toho času žádný oficiální mírový plán nemá. Z různých veřejných vystoupení ruských činitelů je ale jasné, že si hodlá přinejmenším ponechat nejen už všechny protiprávně anektované ukrajinské regiony, ale i ty části ukrajinského území, které ruští vojáci vůbec nedobyli. A které přesto figurují v nových vydáních ruských zeměpisných map pod názvem Novorusko.
To není vyprávěnka Járy Cimrmana. Je to realita, svědčící o tom, že zvát Rusko k jednacímu stolu nejspíš nemá toho času smysl. Faktem na druhou stranu je, že mírový proces trvá dlouho. A napoprvé se obvykle vydaří jen tak nepatrně, že se teprve časem rozpozná, zda jeho účastníci dějiny tvořili – anebo je jen trpěli.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu.
Sjednotitel Evropy Donald Trump
Jiří Pehe
Muž, který má změnit izraelskou armádu
Jan Fingerland
Případ Motol. Vždyť reformovat nemocnice je tak snadné
Petr Holub
Rukavičky dolů, flákat se v práci nebudete
Tereza Zavadilová