Bývaly to krásné doby, když vyhrávala a přitahovala k biatlonu další a další české fanoušky i dětské adepty tohoto sportu. Kdo tušil, že utrum přijde tak brzy po celkovém vítězství ve Světovém poháru a titulu mistryně světa a že se od ní někteří příznivci začnou odvracet?

Přijde mi pošetilé vyčítat nejlepší české sportovkyni loňského roku, že nezávodí a závodit (minimálně zatím) nebude. Lýtka si sama úmyslně nenamohla, psychické problémy si také jistě nevysnila a nevymyslela.

Ostatně, i kdyby najednou ukončila kariéru jen proto, že už ji biatlon nebaví a chce se věnovat něčemu dalšímu, byla by to její volba. My bychom ji měli respektovat. Tak jako to respektovali a respektují Němci u Magdaleny Neunerové, která přesně tohle udělala před časem v 25 letech.

Gabriela Koukalová má jistě plné právo si rozhodnout i to, jak o důležitých momentech své kariéry informovat. Ale zároveň se nemůže divit, pokud ten způsob vzbuzuje v ostatních údiv, rozpaky, nebo dokonce podezření z kalkulu.

Například o ukončení olympijské sezony měla jasno už v závěru roku. Prohlášení ale chtěla odkládat do nejzazší možné chvíle, až ji předběhl bulvár, a ona ho musela uspíšit.

O vynechání následujícího ročníku Světového poháru jsme se dozvěděli z akce Ukliďme svět, ukliďme Česko, při které sbírala odpadky u potoka v Hořovicích.

Zatím jediný rozsáhlejší rozhovor o svých zdravotních i psychických potížích poskytla lifestylovému magazínu a byla to do jisté míry propagace její knihy, která má za pár dní vyjít.

Pro jistotu ještě jednou: má plné právo to dělat právě takhle. Ale… Přijde mi, že osobnosti jejího formátu by slušelo něco jiného.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít