Může být sebevražda ruského ministra Starovojta rozbuškou?
Dost „senzační“ sebevražda ruského ministra dopravy Romana Starovojta, které jen těsně předcházelo jeho odvolání, vyvolala doma i po světě velký rozruch – možná proto, že takto ze světa odešli naposledy ještě sovětští ministři vnitra Pugo, před ním Ščolokov. Obecně se předpokládá, že by tato událost mohla změnit vztah mezi Putinem a spřízněnými elitami, které ho vždy bezvýhradně podporovaly, řekl komentátor Libor Dvořák pro Český rozhlas Plus.
Ruský ministr dopravy Roman Vladimirovič Starovojt k nejvyšším elitám současné ruské říše jistě patřil, i když možná jen poněkud zprostředkovaně.
Byl to blízký spolupracovník pitěrských bratří Rottenbegů, o jejichž naprosté blízkosti Vladimiru Putinovi – od samého počátku jeho vrcholné politické kariéry – není nejmenších pochyb.
Stejně tak je všem těmto vrcholným hráčům kolem Putina jasné, že jak snadno ke svým pohádkovým majetkům přišli, tak snadno je zas mohou pozbýt. A kdy? Přece kdykoli současný ruský vrcholný demiurg bude potřebovat jejich peníze, anebo k nim osobně ztratí důvěru.
Co se v tomto ohledu kolem Putina dělo a děje, popisuje velmi plasticky známá nezávislá ruská novinářka Taťána Felgengauerová.
Obejde se Ukrajina bez amerických zbraní?
Číst článek
Ta říká: „Vladimir Putin nikdy netrestá své úředníky a lidi v nejbližším okolí hned a s poukazem na pravou příčinu trestu. Vertikála moci se buduje docela jinak – provinilci jsou přesunuti do jiné funkce, a pokud je proti nim zahájeno trestní stíhání, pak ze smyšlených důvodů. Válka však tento běžný postup značně pozměnila – zatýkání je na denním pořádku, výše případných trestů se začíná rovnat těm politickým, původně určeným pro nejtvrdší oponenty režimu. A tyto tresty se zase postupně blíží smutně proslulým stalinským.“
Putin zkrátka vybudoval ze svých úředníků a oligarchů takový systém, kde zdánlivě nikdo za nic nemůže, ale – řečeno zjednodušeně – kdokoli z těchto lidí může být potrestán za cokoli. Což, ruku na srdce, klidu nepřidá.
Naprostá oddanost Putinovi
Co si tedy tito lidé mají v podobné atmosféře všeobjímajícího strachu počít? Jak v tomhle paradigmatu přežít? Zůstává se v něm zřejmě těžko, ale únik je ještě nesnadnější.
V této těžko řešitelné situaci se samozřejmě nabízí otázka, zda podobná nejistota nemůže takto potenciálně ohrožené ruské i oligarchické špičky inspirovat k nějaké revoltě proti tyranovi. Odpověď zní: To sotva!
Tito lidé za své postavení vděčí výhradně své loajalitě a naprosté oddanosti Putinovi. Takže z této pasti téměř není úniku.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Co dělat, když soudy rozhodují ve stylu královna Koloběžka první
Petr Honzejk
Brusel nemůže donekonečna mlčet k Ficově a Orbánově spolupráci s Putinem
Martin Fendrych
Francie tváří v tvář novému chaosu
Petr Janyška
Jak Andrej Babiš přichází o spojence
Kateřina Perknerová