Chvílemi to vypadá, že Kamala Harrisová se vynořila odněkud z neznáma jako rytířka na bílém koni. Jenže americké i světové veřejnosti je známá přinejmenším od doby před více než čtyřmi lety, kdy byla jednou z protikandidátek v boji o demokratickou nominaci. A v posledních letech byla Bidenovou viceprezidentkou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Jak daleko může Harrisová dojet na „Kamalamánii“?

Staronová hvězda

Přesto nyní vystupuje jako nová osoba, a využila k tomu dvě příležitosti. Nejdříve během demokratické konvence, kde se představila jako kandidátka, která ovšem neprošla primárkami a byla sjezdu předložena „shora“. A poté vystoupila v rozhovoru pro CNN.

Divák si mohl z obou událostí odnést dvojí poznatek. Zaprvé, že Harrisová neřekla skoro nic nového. A za druhé, že dokáže dlouho mluvit, aniž by něco řekla. Čehož si mnohdy hned nevšimneme, protože ráda uvozuje své odpovědi obratem „Let me be clear“, „dovolte, abych to řekla jasně“.

V řadách mnoha Američanů i cizinců po Bidenově odstoupení a instalaci Harrisové zavládla zřetelná úleva, což lze pochopit, protože prezident mířil k velkému průšvihu. Jenže místo úlevy zavládla u překvapivě mnoha lidí skoro vlna nadšení z nově odhalených kvalit Kamaly Harrisové.

Týká se to i mnoha novinářů a analytiků. Jako kdyby zapomněli vše, co je o ní známo. Že právě ona byla před čtyřmi roky považována za jednu z nejslabších Bidenových protikandidátek, a že prezident si ji do týmu nevybral kvůli jejím odborným kvalitám. A ani poté nebyla považována zrovna za úspěšnou viceprezidentku. Nic z toho přece nezmizelo.

Znát své slabiny

Přitom je zřejmé, že lidé kolem Harrisové jsou si jejích slabin dobře vědomi. K prvnímu interview ji pustili až po pěti týdnech, navíc jen pro CNN, a s viceprezidentským kandidátem Timem Waltzem po boku. O dalších rozhovorech pro méně spřátelené stanice se momentálně nemluví.

Z jejích odpovědí totiž vyplývalo, že o řadě věcí, které měla tři roky před očima, nemá ponětí, a proto obvykle rychle odbočí k všeobecným frázím. Je možné, že je to chytrý způsob, jak se vyhnout příliš konkrétním slibům v situaci, kdy si nesmí znepřátelit velmi rozdílné voličské skupiny, a jak ze sebe udělat ideální promítací plátno.

Přesto platí, že Harrisová nemá moc co říci. Proto ji její kampaň raději nasadí do polemiky s Trumpem, kde může uplatnit svou oblíbenou roli „prokurátorky“.

Podobně i celá inscenace demokratického sjezdu byla postavená na vyvolávání dobrého pocitu, obratech jako „obracení stránky“ a „dobré vibrace“, snad v kontrastu k chmurnému Trumpovi, který hlásá zkázu USA.

Kdosi spočítal, že slovo inflace zaznělo během sjezdu jen třikrát. Je to možná logické, protože Harrisová chce řešit závažné problémy Ameriky, ovšem poté, co sama strávila několik let v Bílém domě.

Podle průzkumů jsou pro voliče nejdůležitější inflace a ochrana jižní hranice. V obou průměrný americký volič více věří Trumpovi. Až potom je to otázka potratů, kde lidé více dají na Harrisovou, ale nezdá se, že by právě tento problém zaujal dostatečný počet lidí.

Je možné se domnívat, že Trump nemá o nic lepší představu o své konkrétní politice než jeho soupeřka. Ovšem pokud platí, že pocity a dojmy jsou v současné americké kampani důležitější než fakta a plány, je dobré si uvědomit, že to platí pro obě strany. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít