Indie a Čína, přátelé s ručením omezeným
Čína a Indie mají dohromady skoro 3 miliardy lidí. Jejich představitelé se shodnou, že by si zasloužili silnější hlas v mezinárodní politice. A nyní uvažují, zda se jim společně nepodaří získat větší roli. Nemusí to být tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
Debata o bližší spolupráci Čínské lidové republiky a Indie se znovu rozproudila o víkendu, kdy se sešli prezident Si Ťin-pching s premiérem Naréndrou Módím v rámci schůzky Šanghajské organizace pro spolupráci.
Do čínského Tchien-ťinu dorazila dvacítka státníků, včetně těch z Ruska nebo z Pákistánu, ale největší pozornost se upírala právě na Čínu a Indii.
Důvod byl jasný. Oba státy se ocitly pod tlakem nových amerických cel. Zatímco Čína s něčím takovým počítala, a tradičně patří mezi geopolitické rivaly Spojených států, vysoká americká cla uvalená na indický import zaskočila nejen Dillí. Vždyť Trump a Módí během společných setkání ještě nedávno vypadali jako dva blízcí spojenci, skoro přátelé.
Americkým odůvodněním je pokračující indický import levné ruské ropy, který Vladimiru Putinovi pomáhá financovat tažení na Ukrajině.
I když platí, že čínský import surovin z Ruska je ovšem mnohem vyšší. Mnozí komentátoři tedy poukázali na možnou strategickou chybu Donalda Trumpa, který prý zahání Indii do čínské náruče, místo aby ji využil proti Číně.
Strategická nedůvěra
Situace je ovšem složitější. Už jen proto, že Indie a Čína nejsou tak přirozenými spojenci, jak by to mohlo při pohledu na mapu vypadat.
Dlouhodobě vůči sobě nevraží, Indie hostí na svém území dalajlámu a tibetský exil, vedou spor o hospodaření s vodou, ještě v roce 2020 spolu vedli krátkou válku kvůli rozdílnému názoru na společnou hranici.
Trumpova cla vhání Indii do náručí Ruska, vztahy s Čínou se výrazně nezlepší, míní indolog Štipl
Číst článek
Indové také soudí, že během nedávného indicko-pákistánského střetu jejich protivníci těžili nejen z čínské výzbroje, ale i čínských zpravodajských informací.
Vzájemný indicko-čínský obchod nadále podvazují vysoká cla, přičemž Indii velmi zaměstnává obrovský obchodní deficit s Čínou, nadále světovým výrobním šampionem.
Nyní v rámci „utužování přátelství“ teprve obnovují přímé lety, takže spíše než strategické spojenectví oba státy pociťují cosi jako „strategickou nedůvěru“. Setkání však zcela jednoznačně inscenovali jako vzkaz do Washingtonu, že ho zas tak moc nepotřebují.
Druhá stránka věci je, že Indie nyní hledá své místo v nově se rodícím světovém pořádku. Vnímá se dlouhodobě jako stát, který je příliš velký a příliš starý na to, aby byl pouhým nástrojem nějaké supervelmoci. Platí to pro americké a vůbec západní představy o Indii jako protiváze Pekingu.
Ale i naopak, Indie se nechce stát prostředkem Číny v její geopolitické hře o stále větší vliv. Tím spíše, že je to nyní Indie, kdo se těší hospodářskému růstu, a na rozdíl od Číny ještě netrpí demografickým deficitem.
Rivalita Indie a Číny zůstane
Trump nebo jeho lidé se zřejmě spoléhají na to, že více věcí Peking a Dillí odděluje, než spojuje.
Kolmaš: Aliance Číny s Ruskem má své limity, Peking dlouhodobě nechce další studenou válku
Číst článek
Současně je zřetelné, že pokud si měl Módí vybrat, zda Trumpovi vyhoví a přestane dovážet ruskou ropu, nebo ponese náklady na pokračování v této politice, vybral si vzdorně druhou variantu.
Už jen proto, že chce zabránit tomu, aby si Čína Rusko zcela přivlastnila jako strategického spojence, když pro Indii Moskva představovala důležitého partnera už po generace.
Indicko-čínská rivalita tedy zůstane. Stejně jako se Indové účastnili jednání Šanghajské organizace pro spolupráci, brzy zasednou ke stolu s členy Quadu, čtyřstranného bezpečnostního dialogu, v němž Indie spolupracuje se Spojenými státy, Japonskem a Austrálií – ve zřetelné protiváze k ambicím Číny.
Podobně se Indové angažují v takzvaném I2U2, společně s Američany, Emiráťany a Izraelci.
Za přeprodávání ruské ropy dvojnásobná cla. Spojené státy zvýšily celní sazby pro Indii z 25 na 50 procent
Číst článek
Setkání v Číně tedy může vést k užší spolupráci Pekingu a Dillí, ale pravděpodobně nestojí na počátku nějaké silné aliance. Zcela jistě je ale znakem sílící snahy zúčastněných států nějak definovat své místo v opozici k Západu, jeho kultuře, ale i jeho představách o demokracii a svobodě.
Na jednání v Tchien-ťinu dorazili představitelé států, často autokratických, kteří chtějí předkládat své představy o politice jako stejně hodnotné a legitimní, jako ty západní, včetně Egypta, Pákistánu, a také Ruska. Podobně jako je tomu ve skupině BRICS, kde o „autonomii“ a multipolaritu usilují další země jako Brazílie a Jižní Afrika.
Indie dává najevo, že chce být součástí této rodiny globálního Jihu, ale logicky nikoli pod čínským vedením. Ze všeho nejvíce se proto mluví o indické „strategické trpělivosti“. Indie může čekat, jak se věci vyvinou, a pak se uvidí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Kidults čili fenomén věčného dětství
Tereza Zavadilová
Babiš není prvním a patrně nebude ani posledním napadeným politikem
Petr Hartman
Vyhrát volby bude nejspíš snazší než sestavit příští vládu
Lukáš Jelínek
Skutečně ceny bytů rostou bez omezení a kupci stojí frontu na cokoli?
Julie Hrstková