Někteří starověcí bohové sestupovali mezi smrtelníky za doprovodu hromobití. Severokorejský vůdce Kim Čong-un se vrátil mezi živé doprovázen střelbou na korejsko-korejské hranici. Plyne z toho nějaké poučení?

Komentář Praha / Pchjongjang 6:29 6. května 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Severní Korea je země s talentem poutat pozornost. Zatím poslední příležitostí bylo Kimovo zmizení z obrazovky i vládních sdělení na celých 21 dní. Okamžitě vybujely spekulace o jeho vážném zdravotním stavu, smrti nebo převratu.

Jenže po třech týdnech se objevil zdravý a usměvavý. A pouhý den po jeho návratu z podsvětí se ozvala na hranici mezi KLDR a Korejskou republikou střelba. Byl to snad nějaký signál do zahraničí?

Západní hodnocení nejčastěji soudí, že se jednalo o nahodilou střelbu, ne o pokus vyvolat šarvátku, otestovat jihokorejskou pozornost, střelbu na zběha nebo něco podobného. Ale kdo ví? Stejně tak příznačně nikdo nedokáže spolehlivě vysvětlit vůdcovo dočasné zmizení.

Záhada záhady

Nebylo to poprvé, co se Kim takto vypařil. Ovšem tentokrát se nezúčastnil ani „svátku slunce“, připomínky narozenin svého dědečka Kim Ir-sena, do jehož nového vtělení se stylizuje. Proč by tedy dobrovolně vynechával takovou příležitost?

Dlouhodobě se pochybuje o Kimově zdraví, jeho jediným potomkem přitom je teprve sedmiletý chlapec. Pokud by se se 36letým vládcem něco stalo, znamenalo by to v dosud dynastickém systému nevyhnutelný otřes.

Už mnoho let se také spekuluje o hrozbě převratu proti Kimovi, za kterým by stáli nespokojení generálové. Případně se mluví o tom, že režim stále hledá nový model přežití v situaci, kdy z Číny i odjinud proudí do KLDR mnohem více informací o vnějším světě a už není možné udržet hermeticky uzavřený totalitní systém.

Poslední vývoj upozorňuje na tři důležité skutečnosti. Za prvé jsme tam, kde jsme byli už před deseti i 30 lety. Jsme odkázáni na spekulace. A ty jsou velmi nespolehlivé. Něco podobného jsme už zažili v případě kdysi kvetoucího oboru „kremlologie“ – snahy západních odborníků odhadnout, co se děje v sovětském vedení. Pravidelně se pak ukazovalo, že i velmi kvalifikované úsudky se míjely s realitou.

Odborníci a tajné služby Číny, Jižní Koreje, Japonska, USA, Ruska a dalších zainteresovaných států mají dnes nepoměrně více technologických možností, jak sledovat dění za severokorejskou hranicí. Zaznamenali například zvýšený pohyb vlaků a jachet, ale ukazuje se, že to pořád nestačí.

Úloha drbů

I nadále hrají velkou úlohu zvěsti zevnitř systému, neboli drby. Jejich zdrojem je například „39. oddělení“, totiž úřad, který má za úkol nakupovat luxusní zboží pro vybrané soudruhy, a je tedy úzkým mostem, po kterém proudí informace mezi severokorejskou špičkou a vnějším světem. A jak se ukazuje, zdrojem ne zcela spolehlivým.

Platí to i pro další pramen znalostí, totiž uprchlíky ze severu. Ti, kdo byli řadovými občany, žádné zvláštní informace nemají. Ale spolehliví nejsou ani ti, kteří se stali odborníky a sedí v různých specializovaných organizacích.

V demilitarizované zóně mezi KLDR a Jižní Koreou se střílelo. Není jasné, co střelbu vyvolalo

Číst článek

Například webová stránka Daily NK, sídlící v jihokorejském Soulu a zabývající se informováním o KLDR, je považována za seriózní. Ale i ona šířila, jak se později ukázalo, mylné informace založené na jediném zdroji.

I zběhové mají své zájmy. Nerozlišují mezi realitou a přáním nebo se chtějí zavděčit, případně zdůraznit svou důležitost těm, kdo je financují.

Američané v minulém desetiletí udělali tragickou zkušenost s některými exilovými Iráčany, kteří se je snažili motivovat k sesazení Saddáma Husajna. O některých se teprve později dozvěděli, že byli současně íránskými agenty. Něco podobného může platit i pro mnohem tvrdší a ideologičtější režim, totiž ten severokorejský.

Takže vlastně pořád toho víme velmi málo. Nejde vyloučit, že Kim byl nemocen nebo si vyřizoval nějaký spor s vnitřní opozicí. Nebo ho prostě chvíli zmáhalo náročné povolání diktátora. Třeba to byl i nějaký druh žertování, co my na to. A my jsme se – jako vždy – chytli.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít