Fotbalová asociace oficiálně potvrdila, že nástupcem Karla Jarolíma bude Jaroslav Šilhavý. Je to očekávaná zpráva. A taky logická volba.

Však ani jmen, když novináři nebo fanoušci v posledních dnech o kandidátech spekulovali, se tentokrát moc neobjevilo. Vážně se mluvilo vlastně jen o Vítězslavu Lavičkovi a právě o Šilhavém.

Oba reprezentují podobnou trenérskou školu. Bývalí respektovaní hráči, úspěšní a dostatečně zkušení trenéři, uznávané osobnosti.

Nakonec volba padla na Šilhavého. Možná i proto, že Lavičkovy šance srazila neúspěšná kvalifikace o postup na mistrovství Evropy s reprezentací do jedenadvaceti let.

Proč můžou fanoušci věřit, že Šilhavého čeká u národního týmu úspěšná mise?

Hráči jako Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Vladimír Šmicer, Karel Poborský, Jan Koller, Milan Baroš a další teď zkrátka k dispozici nejsou. To je fakt, který platí už několik let a nelze se na něj vymlouvat pořád dokola.

Ale uspět - a tohle slovo nemusí hned znamenat titul na mistrovství Evropy - lze i bez nich. Vzpomeňme na mrňavé země jako Island nebo Wales (byť ten má alespoň Garetha Balea). Ty se v posledních letech dokážou držet v nadprůměru, i když nemají sestavy složené ze samých hráčů evropských top klubů.

Ale mají tým, ve kterém každý zná svou roli a společně jdou za vytyčeným cílem. A když se k tomu přidá jasný herní systém, solidní obrana a třeba secvičené standardní situace.

A právě tohle je Šilhavého přednost. Je lidský a umí si najít k hráčům cestu, pochopit je, namotivovat, mluvit s nimi a získat je na svou stranu. Udělat tým.

Oblíbený hráč i trenér

Těžko byste v českém fotbale hledali někoho, kdo by o Šilhavém mluvil špatně. Pravda, třeba v závěru slávistického angažmá byl kritizovaný za herní projev vršovického mužstva, ale lidsky ho většina lidí uznává.

Je charismatický, týmový hráč, žádný křivák. Když to spojíte s trenérskými úspěchy (tituly se Slavií a s Libercem), hráčskou minulostí (rekordman v počtu ligových startů) i trenérskými zkušenostmi (třeba z pozice asistenta reprezentace) - právě takový člověk na lavičku národního týmu patří.

Navzdory tomu nečeká Šilhavého jednoduchá cesta. Naopak, šance, že ani on českou reprezentaci nepozvedne, je celkem vysoká. Vždyť i u jeho předchůdců Pavla Vrby nebo Karla Jarolíma byly pro práci u národního týmu jednoznačné předpoklady.

Ale aktuálně je to jedna z mála logických možností. A úspěchem by vlastně bylo už jenom to, kdyby si Šilhavý udržel pověst férového a pracovitého kouče, ať už jeho působení u reprezentace bude trvat jakkoliv dlouho.​

Petr Šedivý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít