Na hlavním nádraží mě tam zarazil velký světelný billboard, na kterém se střídaly reklamy na plněné bagety s negativní předvolební kampaní hnutí ANO. Nepříliš lichotivé fotografie Petra Fialy s nápisem „Nejhorší premiér na světě“ a další útočné texty jako „Zdražili vám daně!“ nebo „Zdražili vám energie!“ byly neustále na očích každému, kdo čekal na vlak. Zachmuřená tvář protivníka je tu vystavena veřejnému opovržení a představuje ohnisko, na které se má soustředit sdílený pocit rozhořčení, ne-li přímo nenávisti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Veronika Lefrancois: Kampaň ANO pohledem z Francie

Politická debata nebývá vždy etická a taktika znevažování protivníků se objevuje i v jiných zemích. Nicméně po mnoha letech strávených ve Francii mě tato drsná strategie hnutí ANO mírně řečeno překvapila. Každá země má samozřejmě svá vlastní pravidla hry, ale mohu říct, že i když ve Francii sílí vliv populistických hnutí, jako je Národní sdružení Marine Le Penové, takto agresivní billboardy by místní politická kultura nepřipustila.

Předvolební diskurs ve Francii klade většinou důraz na konstruktivní sdělení – kandidáti spíše vysvětlují své vlastní vize a programy než aby démonizovali své protivníky. Neznamená to, že by se politici v debatách vůči své konkurenci nevymezovali, ale osobní útoky na billboardech by vzbudily spíše pobouření a zdůraznily absenci politického programu.

Krom toho francouzská legislativa přísně reguluje, kde se politické plakáty mohou vyskytovat. Inzerce na komerčních billboardech nebo v médiích je stranám během kampaně zakázána. Kandidáti mohou využívat pouze vyhrazené plakátovací plochy, které jsou rovnoměrně rozděleny mezi všechny kandidující strany.

Tím se zajišťuje férovější přístup k veřejnému prostoru a omezuje se riziko, že si volební kampaň bude moci koupit jen ten, kdo na to má. Proto by bylo nepředstavitelné, aby se například v pařížském metru nebo na vlakových nádražích objevovaly velkoplošné politické reklamy bez pozitivního obsahu, jaké jsem viděla v Brně.

Útočná propaganda

Srovnání přístupů v obou zemích mi připomnělo koncept Overtonova okna, tedy škálu toho, co společnost v dané době považuje za přijatelné v politické debatě. Když se diskuse radikalizuje, Overtonovo okno se postupně otevírá, což veřejnosti umožňuje zvyknout si na způsoby komunikace či myšlení, které byly dříve nepřijatelné.

V historii přispělo otevírání Overtonova okna k zásadním společenským změnám, jako bylo například zrovnoprávnění žen. Dnes však sledujeme, že to funguje i opačně. Donald Trump Overtonovo okno otevřel doširoka, a to směrem k úpadku a brutalizaci veřejného diskurzu.

Jeho dryáčnické vyjadřování a emocionální manipulace do té míry opanovaly politickou debatu, že je veřejnost začíná považovat za normu. Je smutné pozorovat, že se podobným směrem vydává i Česko.

Naproti tomu se zdá, že demokracie se starší a vyspělejší tradicí, jako je Francie, tomuto trendu prozatím přece jen odolávají. Útočná propaganda možná přináší krátkodobé výhody, protože se lidem vryje do paměti spíše než sdělení neutrální a uměřená. Z dlouhodobého hlediska však jen otravuje atmosféru naší politické scény.

Autorka je publicistka

Veronika Lefrancois Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít