Nacionalismus a extrémy budou nebezpečnější než koronavirus
Všichni si přejeme, aby rok 2021 byl lepší než ten, který právě skončil. A vskutku, události posledních týdnů v Evropě vzbuzují optimismus. Vývoj a testování očkovacích látek proti koronaviru se podařilo nesmírně urychlit. Evropská komise nakupuje masově vyráběné vakcíny pro všechny členské země včetně Česka a koordinuje jejich distribuci.
Strádající ekonomiky mohou počítat s dodatečnými finančními injekcemi z evropského fondu obnovy, který se podařilo zachránit na prosincové schůzi šéfů států a vlád. Za minutu dvanáct uzavřely Evropská unie a Velká Británie dohodu, kterou se budou řídit jejich budoucí vztahy, a odvrátily tak hrozbu chaotického rozchodu.
I když prakticky celá Evropské unie vstupuje do nového roku v nenormálních podmínkách karantén a restrikcí všeho druhu, zmíněné události nám dávají naději.
Evropská komise odhaduje, že ekonomika poroste o 4,6 procenta. Úrokové míry zůstanou nízké, kurzy hlavních měn stabilní, burzy se nehroutí. Vlády budou moct postupně tlumit mimořádné výdaje na záchranu podnikatelů a zaměstnanosti a zaměřit se na to, jak splatit obrovské dluhy, které letos nadělaly.
K normálu přes Atlantik
Dalo by se říct, že Evropská unie tváří v tvář nebývalé pandemii obstála. Co však utrpělo, byla její vlastní jednota. Roztržka s vládami Maďarska a Polska ohledně dodržování zásad právního státu byla trpká a úporná.
Cynické vydíráni, zákulisní vyjednávání a nakonec plichta přijatelná pro obě strany sice odblokovala fond obnovy, ale nikterak nevyřešila podstatu problému, kterou je sklouzávání obou režimů k autoritářství a nedemokracii.
Vyhrocený nacionalismus, který se často snoubí s populismem, demagogií a protievropskou rétorikou, a občas se blíží k fašizující krajní pravici, představuje na prahu roku 2021 největší nebezpečí pro evropský integrační projekt a šířeji pro mír na kontinentu.
Dovoluji si tvrdit, že větší než pandemie koronaviru. Vedle Maďarska a Polska, kde jsou u moci vládci splňující řadu ze zmíněných hledisek, se dnes podobně orientované politické strany účastní vládních koalic přinejmenším v šesti dalších zemích EU. V jednadvaceti dosahují nejméně desetiprocentní podpory v průzkumech mínění, mnohdy i podstatně větší.
V roce 2021 se sice nechystají volby v Itálii nebo ve Francii, ale právě v těchto dvou velkých a významných zemích by se o rok dva později mohlo stát, že se k moci dostanou vůdci typu Mattea Salviniho nebo Marine Le Penové.
Evropská komise si poprvé vytyčila strategii, jak těmto tendencím čelit – říká jí evropský plán pro demokracii. Během nastávajícího roku ji hodlá vtělit do několika závazných předpisů a nezávazných doporučení.
Jak vyjde Evropská unie z pandemické krize? Přijde rozpad společenství nebo posílení spolupráce?
Číst článek
Bude také podruhé připravovat podrobné zprávy o stavu vlády práva ve všech členských státech. Možná to nestačí, ale více smlouvy v této čistě politické oblasti evropské exekutivě nepovolují. Její místopředsedkyně Věra Jourová před Vánoci řekla serveru Politico: „Naše prosperita je založena na vzájemné důvěře. Když najednou vidíte erozi principu vlády práva, dochází vám, že by právě toto mohla být postupná eroze samotné EU.“
Vítr z plachet sebral evropským populistům naštěstí výsledek amerických prezidentských voleb; Donald Trump byl obdivován jak Orbánem, tak třeba slovinským prezidentem Janezem Janšou.
Jeho odchod a nástup Joea Bidena, politika s irskými kořeny, byl zřejmě i jedním z důvodů, proč britský premiér Boris Johnson, který měl k Trumpovi velmi blízko, nakonec souhlasil s uzavřením obchodní dohody. Takže návrat k normálu ve vztazích přes Atlantik je další dobrou zprávou pro rok 2021.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
NATO, nebo evropská armáda?
Jan Vávra
Česko je země šťastných lidí příšerně naštvaných na stát
Petr Honzejk
Jak turecký prezident vystupuje z autobusu
Jan Fingerland
Kreml vede boj za své ještě nenarozené vojáky
Alexandr Mitrofanov