Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Seznamte se: dosavadní ministr zahraničí Rakouska Sebastian Kurz, který vede lidovce k vítězství v nedělních volbách u našich sousedů. Jeho pravděpodobný úspěch však rozhodně není jen záležitostí Rakouska.

Ukazuje nám ve střední Evropě, že je možné surfovat na vlně nespokojenosti a populismu, a přitom nesklouznout do extrému. Kéž by i u nás takto politici uměli kočírovat populistickou poptávku voličů. 

Všichni za Kurzem 

Asi už jste ty základní ingredience jeho raketové kariéry slyšeli: V pouhých 27 letech ministrem zahraničí, z nouze předseda vládních lidovců a pak razantní vzestup popularity jeho kandidátky před volbami. Ale možná už neznáte podrobnosti, jak umně změnil formu i obsah lidovecké nabídky.

Nejprve forma. Přestože Kurz na vás shlíží v Rakousku prakticky všude, nikde není ani vidu po jeho lidovcích.

Na plakátech vás láká kandidátka Kurz 2017, kterou ministr zahraničí utvořil nejen z lidovců, ale i všehochutě populárních nestraníků. Ti všichni pak přísahají právě na Kurze jako lídra. Proti tomu billboardy sociální demokracie, která nyní drží premiérský post, vypadají ospale a staromódně. 

Ale nejdůležitější je obsah. Kurz se od počátku věnoval na ministerstvu zahraničí migraci, postupně ale přitvrzoval a nyní jsou některá jeho stanoviska nerozeznatelná od nabídky populistických Svobodných Heinze-Christiana Stracheho. Chce tvrdě omezit migraci, zároveň ale je schopen nabídnout i něco pozitivního, co by pomohlo integraci přistěhovalců. Není možné ho tedy strčit do stejného pytle se Strachem.

Ne Macron, ale Rutte 

V médiích se pravidelně připodobňuje ke konzervativní variantě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ale to je jen povrchní srovnání – jeden ovládl tradiční stranu, druhý si vybudoval nové hnutí. Jeden je konzervativec, druhý levicový liberál. 

Mnohem více se Kurz podobá jinému vítězi evropské politiky tohoto roku, a to nizozemskému premiérovi Marku Ruttemu, který konečně po 200 dnech od voleb sestavil tamní vládu. Na jaře vykradl spoustu témat a protiimigrační rétoriky populistovi Geertu Wildersovi, až ho nakonec dokázal ve volbách přemoct. A přitom zůstal stále proevropský demokrat.

Okamura bez soupeře 

V Česku také nepochybně vidíme nárůst strachu a populismu mezi voliči. Jenže tu bohužel nemáme žádného Kurze, který by dokázal voliče vyslyšet a zároveň zůstal pevně v proevropském a demokratickém mainstreamu.

A právě proto tu máme onen jasný předvolební vzestup popularity Tomia Okamury. Protože kde schází Kurzové a Rutteové, tak přicházejí ke slovu Stracheové a Wildersové. 

Autor je hlavním analytikem týdeníku Ekonom.

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít