Kdo u nás zkrotí populisty?
Pokud jste projížděli v posledních dnech Rakouskem, víte, že na vás kouká úplně odevšad. Velké uši, sčesané vlasy dozadu, odhodlaný výraz a heslo „Tun, was richtig ist“, tedy dělat to, co je správné.
Seznamte se: dosavadní ministr zahraničí Rakouska Sebastian Kurz, který vede lidovce k vítězství v nedělních volbách u našich sousedů. Jeho pravděpodobný úspěch však rozhodně není jen záležitostí Rakouska.
Ukazuje nám ve střední Evropě, že je možné surfovat na vlně nespokojenosti a populismu, a přitom nesklouznout do extrému. Kéž by i u nás takto politici uměli kočírovat populistickou poptávku voličů.
Všichni za Kurzem
Asi už jste ty základní ingredience jeho raketové kariéry slyšeli: V pouhých 27 letech ministrem zahraničí, z nouze předseda vládních lidovců a pak razantní vzestup popularity jeho kandidátky před volbami. Ale možná už neznáte podrobnosti, jak umně změnil formu i obsah lidovecké nabídky.
Nejprve forma. Přestože Kurz na vás shlíží v Rakousku prakticky všude, nikde není ani vidu po jeho lidovcích.
Na plakátech vás láká kandidátka Kurz 2017, kterou ministr zahraničí utvořil nejen z lidovců, ale i všehochutě populárních nestraníků. Ti všichni pak přísahají právě na Kurze jako lídra. Proti tomu billboardy sociální demokracie, která nyní drží premiérský post, vypadají ospale a staromódně.
Ale nejdůležitější je obsah. Kurz se od počátku věnoval na ministerstvu zahraničí migraci, postupně ale přitvrzoval a nyní jsou některá jeho stanoviska nerozeznatelná od nabídky populistických Svobodných Heinze-Christiana Stracheho. Chce tvrdě omezit migraci, zároveň ale je schopen nabídnout i něco pozitivního, co by pomohlo integraci přistěhovalců. Není možné ho tedy strčit do stejného pytle se Strachem.
Ne Macron, ale Rutte
V médiích se pravidelně připodobňuje ke konzervativní variantě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ale to je jen povrchní srovnání – jeden ovládl tradiční stranu, druhý si vybudoval nové hnutí. Jeden je konzervativec, druhý levicový liberál.
Mnohem více se Kurz podobá jinému vítězi evropské politiky tohoto roku, a to nizozemskému premiérovi Marku Ruttemu, který konečně po 200 dnech od voleb sestavil tamní vládu. Na jaře vykradl spoustu témat a protiimigrační rétoriky populistovi Geertu Wildersovi, až ho nakonec dokázal ve volbách přemoct. A přitom zůstal stále proevropský demokrat.
Okamura bez soupeře
V Česku také nepochybně vidíme nárůst strachu a populismu mezi voliči. Jenže tu bohužel nemáme žádného Kurze, který by dokázal voliče vyslyšet a zároveň zůstal pevně v proevropském a demokratickém mainstreamu.
A právě proto tu máme onen jasný předvolební vzestup popularity Tomia Okamury. Protože kde schází Kurzové a Rutteové, tak přicházejí ke slovu Stracheové a Wildersové.
Autor je hlavním analytikem týdeníku Ekonom.
Chce dítě na gympl? Základní škola k tomu nestačí
Martin Fendrych
Alfa, nebo Sigma?
Apolena Rychlíková
Sýrie a Turecko se potkaly na eskalátoru
Jan Fingerland
Svět není černobílý. A neměla by být ani politika
Lukáš Jelínek