Slovo italského původu „skartace“ sice v odborné terminologii nemusí znamenat jen „zničení“, ale ve veřejnosti a před očima kontrolorů rezonuje právě v tomto zlověstném významu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Lipold: Filipika proti skartacím. Všem

Když se řekne, že spisy byly skartovány, rozumí se tím, že už neexistují, protože je někdo strčil do skartovačky, stisknul tlačítko a nechal nemilosrdně rozkrájet na kousíčky.

Případně, v barvitějších verzích, spálil v krbu nebo spláchnul do záchodu – jako údajně Donald Trump v Bílém domě. Historie a kinematografie znají skartovacích postupů vícero.

Co je důležité – bavíme se o starých dobrých papírových, ne o digitálních časech. Skartace tak představuje nenahraditelnou fyzickou ztrátu. A ta bolí.

Dobře, nemusíme z toho hned dělat drama. Nemusíme trpět patologickým shromažďováním popsaného papíru ani ničeho jiného. Nemusíme tvrdit, že je zapotřebí, aby instituce schovávaly každý svůj dokumentík po desetiletí.

Ale přesto nám může taková skartovačka připadat – a mně tedy alespoň připadá – jako nebezpečná a potenciálně svatokrádežná pomůcka. Kdybych zahlédl skartovače v plné práci, zavolal bych na něj: Počkej, fakt to chceš vyhodit? Není to škoda?! Třeba si to někdo rád přečte, to se může ještě hodit!

Například taková zpráva tajných služeb.

Nehorázná zpupnost

Skartace, to je zánik a pramen smutku. Opakem skartace, tedy učiněnou radostí, je antikvariát. Tam se za staré papíry dokonce platí.

Převzato z Plusu

Stop skartacím – já vím, tohle ministerská kontrola asi neřekne, ale už to, že svět je kvůli nim každou chvíli o nějaké papíry chudší, by nás mělo znepokojovat. Co když byly cenné?!

Lidmi, kteří doma schovávají účtenky, útržky od složenek, návody k ledničkám, daňová přiznání z devadesátek a záruční listy k faxům, musely zprávy o skartovací jízdě v Kanceláři prezidenta republiky hluboce otřást. Vždyť tady už nejde jen o papírovou paměť, ale i o pocit pořádku a jakési osobní kontroly nad časem. Plný šanon je uklidňující, prázdný deprimuje. Copak to ani na nejvyšších místech nechápou?

A těm, kdo stáli na spáleništích knihoven jako egyptští písaři nebo Jan Ámos Komenský, by naše skartace přišly už jen jako nehorázná zpupnost. Ty hradní zejména. Kus vědění lidstva obracíte v prach, dobrovolně a úmyslně! Svatokrádež.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jan Lipold Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít