Běloruské olympijské patálie

Běloruská sprinterka Kryscina Cimanouská byla v neděli donucena odcestovat z olympijské vesnice na letiště v Tokiu. Předtím ji běloruský atletický svaz odhlásil ze závodu na 200 metrů, který měla běžet v pondělí. Na letiště sice odjela, ale ihned se uchýlila pod ochranu japonské policie.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Běloruská sprinterka Kryscina Cimanouská

Běloruská sprinterka Kryscina Cimanouská | Foto: Martin Meissner | Zdroj: ČTK/AP

Už během neděle se ukázalo, co se v běloruské výpravě stalo. Sprinterka Cimanouská měla být kromě dvoustovky nasazena i do štafety na dvojnásobnou trať: některé běloruské atletky totiž do Tokia nedorazily, údajně proto, že nemohly předložit dostatek negativních antidopingových testů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Běloruské olympijské patálie

Cimanouská tento start odmítla – z pochopitelných důvodů, že tuto trať vůbec neběhá – a na Instagramu kritizovala vedení běloruské olympijské výpravy za chaos a neprofesionalismus. Načež se od funkcionářů dověděla: „Sbal se a alou na letiště, máš na to 40 minut!“

V oficiálním sdělení managementu běloruské výpravy se uvádí, že z týmu byla odvolána pro „psychickou labilitu“, což by právě na tokijské olympiádě nebylo nic tak zvláštního – američtí a japonští činovníci by mohli vyprávět. Ve hře jsou ale zřejmě docela jiné důvody.

Pokyn přišel shora

Nakolik je Kryscina Cimanouská kritická vůči současnému režimu ve své vlasti, není v tuto chvíli zcela jasné, ale podle tvrzení jednoho z exilových vůdců běloruské opozice Pavla Latušky stojí za rozhodnutím stáhnout ji osobně Alexandr Lukašenko. Doprovod při nuceném návratu jí přitom měli dělat „tři muži sportovního vzezření“.

Běloruská běžkyně a kritička režimu se musí z olympiády vrátit domů. Česko jí nabídlo vízum

Číst článek

Sama sportovkyně ke svému rozhodnutí uchýlit se pod ochranu japonských úřadů říká něco, co Latuškova slova potvrzuje: „Nebojím se vyhození z běloruského národního týmu. Bojím se toho, že v Bělorusku by mě mohli uvěznit. Činitelé týmu řekli, že pokyn vyřadit mě přišel úplně shora.“ 

V tuto chvíli se tato čtyřiadvacetiletá žena každopádně ocitá v situaci, kdy jí hned několik států světa nabízí azyl. Pro nás je jistě potěšitelné, že s nabídkou vstupního víza pro běloruskou sportovkyni přišel i český ministr zahraničí Jakub Kulhánek (ČSSD).

Případ Krysciny Cimanouské nám připomněl něco, nač jsme v našich končinách v posledních třiceti letech stačili úspěšně zapomenout: Na odcházení do exilu z politických důvodů. Z obavy, abychom nebyli potrestáni za vzdor vůči režimu, ať už ho reprezentuje kdokoli a kdekoli. Abychom politickou situací ve své vlasti nebyli nuceni uchylovat se někam, kde se nám povede po všech stránkách lépe.

Lukašenko přivedl Bělorusko někam, kde se poměrům v někdejších socialistických státech přiblížilo opravdu na dosah – a to je pro jeho prezidenta to nejhorší vysvědčení.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme