Gorby před třiceti lety. A reklama na rychlé občerstvení
„Je nebezpečné, když političtí předáci přežijí své země…, protože se nemohou zbavit své role symbolů zmizelého světa.“ Nikdo o tom neví víc než první a poslední prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov.
„Po své nucené rezignaci sháněl peníze na obecně prospěšné projekty, kupříkladu na svůj Fond, a pokoušel se vrátit do politiky. Právě proto souhlasil s účastí ve smutně proslulé reklamě formy Pizza Hut,“ napsal v článku pro časopis Foreign Policy politolog Paul Musgrave. Možná nejpodivnější událost v Gorbyho životě.
Nebýt internetu, tahle jinak běžná reklama (samozřejmě až na protagonistu) by dávno a dávno zmizela v propadle dějin, jenže díky Gorbačovově osobnosti a samozřejmě internetu vždy po několika letech šot ožívá znovu a znovu.
Tentokrát zřejmě u příležitosti 30. výročí maltského setkání Michaila Gorbačova a George Bushe staršího 2. prosince 1989, které je označováno za faktické ukončení studené války. Reklama přitom vznikla už před 22 lety. Tenkrát na ni reagoval světoznámý list The New York Times, který mimo jiné napsal:
Michail Gorbačov se dožívá 85 let. Do politiky už nezasahuje, ale komentuje ji
Číst článek
„Těžištěm tohoto reklamního šotu není sám Gorbačov, který v něm nepronese ani slovo – ten je jen svědkem dramatického souboje o svůj politický odkaz, o který se dohadují reformně naladěný mladík a drsný typický antigorbačovec středního věku, možná otec a syn.
Ti dva si v jídelně Pizza Hut nedaleko Rudého náměstí vyměňují krátké repliky, Gorbyho obviňující či naopak hájící: ‚To kvůli němu je v ekonomice takovej binec!‘ – ‚Díky němu máme zcela nové možnosti!‘ – ‚Naprostej chaos.‘ – ‚Nové perspektivy!‘ Spor nakonec uzavře starší paní: ‚Ale vždyť díky němu… máme Pizza Hut!‘“
Jak soudí doc. Musgrave z massachusettské univerzity, „pro autory této reklamy to jistě byl významný profesionální milník, ovšem pro samotného Gorbačova vyložená tragédie a zoufalý pokus nějak financovat svůj politický návrat“.
Politický konec Gorbačova
Což, jak víme, totálně nevyšlo – a to už nikdy. V čistě praktické rovině navíc i Gorbačova postihl stejný osud jako miliony jiných sovětských penzistů, kteří v drsných 90. letech měli co dělat, aby se vůbec udrželi při životě.
Že si Michail Sergejevič byl vědom toho, na jak tenký led se pouští, svědčí například fakt, že odmítl sám pojídat základní produkt společnosti Pizza Hut, a tato role tak byla svěřena jeho vnučce Anastasje. Jeho souhlas účastnit se natáčení této reklamy je ovšem hodnocen jako jeden z nejbizarnějších činů jeho životní i politické dráhy.
Politický konec Michaila Gorbačova přitom v Rusku samotném už patrně netrápí skoro nikoho (v nedávném průzkumu veřejného mínění se o něm v dobrém vyslovilo jen 1 % dotázaných). To Putinův výrok o pádu SSSR jako o „největší geopolitické katastrofě 20. století“, z níž je právě Gorby viněn, je jistě dodnes mnohem a mnohem populárnější.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Terapeutická diplomacie premiérky Meloniové
Petr Fischer
Proměny ukrajinského prezidenta
Libor Dvořák
Empatie kontra entropie
Lída Rakušanová
Spor kolem občanství ČR pro Rusy stále trvá
Alexandr Mitrofanov