Dokud prezident útočí na své politické odpůrce nebo celé skupiny obyvatelstva, můžeme to považovat za součást jeho politického stylu, který se nemění skoro 30 let – a dovedl ho ke všem jeho nepopiratelným politickým úspěchům.

Jeho výroky na adresu BIS jdou ale mnohem dál. Český prezident definitivně stvrdil, že již delší čas neslouží zemi, která si jej dvakrát zvolila prezidentem. Což není protimluv, jak by se mohlo zdát.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Proč chce prezident zničit BIS

Miloš Zeman je – v 74 letech a druhém prezidentském období – na dohled konce své politické dráhy. V takových chvílích mají politici často potřebu zapsat se do dějin nebo splatit dluhy, které si s sebou nesou. A prezident to přesně dělá.

Proti vitálním zájmům své země

Jeho stále zjevnější snahou je rozklad institucí, které nejsou nekritizovatelné a musejí podléhat jisté veřejné kontrole, zároveň je ale volení politici – pokud chtějí – dokážou dokonale paralyzovat. A pak třeba klidně odejít na odpočinek a zanechat po sobě zemi, která nedokáže hájit své základní zájmy.

A nejde jen o tajnou službu. Prezident ve čtvrtek na Barrandově okamžitě začal okopávat kotníky novému policejnímu prezidentovi Janu Švejdarovi směšným argumentem, že mezi jeho priority nepatří boj proti ekonomické kriminalitě. Možná si ale prezident jen nevšiml, že i v této oblasti učinila policie v poslední době významný pokrok a nebojí se už ani stíhat předsedu vlády.

Už když byl Zeman v letech 1998–2002 premiérem, určovaly jeho vztah k bezpečnostním složkám významně zájmy jeho nejbližšího okolí – byla to doba, kdy na Úřad vlády docházel za šéfporadcem Šloufem místní vrchní mafián František Mrázek.

Převzato z Plusu

I tentokrát škodí Zeman zpravodajcům z podobných důvodů. Možná ale, že kdyby bral zprávy tajných služeb vážně, mohl si ušetřit překvapení, když jeho poradce Jie Ťien-Ming letos počátkem roku zmizel kdesi doma v Číně a je otázka, jestli se ještě někdy objeví.

Anebo je možné, že je vážně bere a má oprávněné obavy z toho, co všechno BIS ví. Když je vaším nejbližším poradcem člověk zcela mimo struktury státu a tedy i mimo základní bezpečnostní pravidla, v jehož životopise chybí celé dlouhé roky a jehož mobil zdobí obal s Vladimirem Putinem, je to možná dostatečný důvod k nervozitě.

Jako mírný důvod k optimismu by se mohla zdát téměř jednohlasná odpověď celé politické scény – pochopitelně až na komunisty, kteří mají ale o činnosti tajných služeb své vlastní představy a spojenectví s Moskvou patří i skoro 30 let po rozpadu Sovětského svazu a konci komunismu mezi jejich základní programové body.

„Své“ zpravodajské služby se zastal předseda vlády Andrej Babiš i předseda ČSSD Jan Hamáček, stejně jako lídři opozice, a dokonce i trochu Tomio Okamura, u nějž ale není jisté, jestli si to po konzultaci s Hradem zase nerozmyslí.

To je sice důležitý vzkaz službě i zahraničí, nicméně prezidenta to zjevně nezastaví – jeho program na další čtyři roky je dán a podle všeho bude už jen zvyšovat obrátky.

Obrana proti tomu není jednoduchá, i když hlava státu už evidentně vystupuje proti vitálním zájmům své země, dostatečný počet hlasů pro ústavní žalobu se v obou parlamentních komorách zcela jistě nenajde.

A tak nejspíš nezbývá, než vzít prezidenta za slovo a použít jeho vlastní recept, který nabídnul pro zlikvidování jiné významné instituce, kterou nesnáší, tedy Senátu. Zeman v minulosti několikrát navrhl Senát „vyhladovět“ přes jeho rozpočet.

Domyšleno do konce to není špatná myšlenka. Letos se to už patrně nestihne, ale už za rok by si na to poslanci mohli vzpomenout, až budou hlasovat o rozpočtu na rok 2020. A je skoro jisté, že prezident a jeho ansámbl nám nedají šanci zapomenout.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít