Fotbalová kritika za hranou
Česká fotbalová reprezentace nepatří mezi elitu, poslední kvalifikační období nevyšlo – ani výsledkově, a často ani herně. Problémů je dost. Na tom se shodnou asi všichni, kteří se jenom trochu o fotbal zajímají. Proč ale najednou všechno zatracovat?
Sám si občas řeknu: Proč jen to není lepší? Jednoznačnou odpověď rozhodně nemám, nejsem děd Vševěd. Obecných a pořád dokola opakovaných věcí je hodně – výchova mládeže, specifické české prostředí, málo tréninku a nasazení v něm, konkurence, fyzická kondice na úkor techniky atd.
Co ale opravdu nechápu, je fanouškovský radikalismus. Pokud se někdo drží objektivních kritérií a dokáže si svůj postoj obhájit, budiž. Kritika je často prospěšná. Všechno ale hanit i po dílčích úspěších je trochu mimo.
Věřím, že nás to nakopne, říká po výhře nad Nigérií záložník Hušbauer
Číst článek
Stačí se podívat na některé ohlasy po právě skončeném rakouském soustředění národního týmu. Ať už Češi prohráli vysoko s Austrálií, nebo následně porazili Nigérii, v mnoha diskuzích a často i názorech se jelo pořád na stejné vlně – posměšky a urážení fotbalistů a trenérů.
Za to, co předvedli nebo řekli. Každý najednou zná zákulisí a ví, že ten je takový a takový. Nechybělo ani obligátní „oni přece berou těžký prachy“, „celé dny se flákají“, „starají se jen o to, jak vypadat“…
Vraťme se, prosím, do současné reality. Shazovat výsledek proti silné Nigérii tím, že soupeř hrál na půl plynu, protože se hráči soupeře šetřili před mistrovstvím světa, je prostě nesmysl. Nikdo vítězství v přátelském utkání nepřeceňuje, ale svoji cenu má. I třeba jen psychologickou.
Troufnu si říct, že každý z nás má radost a posílí ho jakýkoli úspěch. Podobný motivační faktor funguje. A když se v práci něco povede, i když to není nejlepší na světě, nechcete slyšet, že jste nýmand, u kterého se prostě stala náhoda.
Polsko je druhá evropská liga. Protože Visegrád prostě není
Luboš Palata
Prozápadní politické strany potvrzují vlastní bezradnost
Jan Vávra
Trumpovi se musí lichotit, lichotit, lichotit. Děsivá představa u jednoho z nejmocnějších mužů světa
Martin Fendrych
Izrael ztrácí Ameriku
Jan Fingerland