Klimatickou vědu se Trump rozhodl zrušit, tvrdí zpravodaj. Vyklízí cestu fosilnímu průmyslu

Washington 25. srpna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Americké ministerstvo energetiky vydalo novou zprávu, v níž tvrdí, že víc oxidu uhličitého v ovzduší podporuje růst rostlin, že se počasí v USA nedostává do takových extrémů, o kterých se často píše v médiích, a že hladiny oceánu a moří nestoupají tak, jak se tvrdí. Globální oteplování prostě není takové, jak se může zdát. Mají vědci, kteří sepsali tuto zprávu, pravdu?
Vzbudilo to velký rozruch. Přitom jsou na to data, nejsou to jen nějaké pocity. Asi se dostaneme i k tomu, proč zpráva vyšla. Ale pokud jde o obsah samotný – zpráva má 140 stran a fact-checking specializovaného odborného webu Carbon Brief, který se tím podrobně zabýval, v ní našel přes sto nepravdivých anebo zavádějících tvrzení. To je na takovou zprávu poměrně dost. 

Fact-checking nedělali novináři sami. Přizvali si k tomu přední klimatology – ty, jejichž práce byly v té zprávě citovány, a také ty, kteří se podíleli na takzvané zprávě mezivládního panelu pro změnu klimatu. Ta poslední vyšla v roce 2023, což je neustále aktualizovaný soubor všeho vědění, co o změně klimatu víme. Jsou to roky práce, podílí se na tom stovky vědců. Na této poslední to bylo myslím přes 700 vědců, kteří tam citují nejméně 14 tisíc studií. Takže nevypracovávají svoji studii, ale dělají jen souhrn aktuálního vědění ze všech studií, které k tomu za poslední období vyšly. 

Naproti tomu byla zpráva ministerstva energetiky sestavená za dva měsíce od pěti vědců, které vybral bývalý ředitel těžařské firmy, teď ministr energetiky Chris Wright. Když tedy zprávu srovnáme s tím robustním vědeckým konsenzem mezivládního vědeckého panelu pro změnu klimatu, tak z tohoto pohledu pravdu nemají, anebo si z ní v některých případech vybírají jen to, co se hodí. Není tam potřebný kontext. Ale jít proti vědě je teď oficiální politika USA. To vidíme i v jiných oblastech, když si vzpomeneme třeba na ministra zdravotnictví.

Podpora od těžařů

Proč taková zpráva vzniká právě teď? Má to důvod?
Určitě to má důvod, hlavně z pohledu administrativy Donalda Trumpa. Pokud jde o přístup k problematice změně klimatu a ke všemu, co s tím souvisí – což je i energetika a přístup ke skleníkovým plynům – můžeme to považovat za završení první fáze druhé Trumpovy administrativy. To, že zpráva vyšla, hezky ilustruje to, jakým způsobem Donald Trump sabotuje celosvětový konsenzus a snahu zamezit dalším zvětšeným extrémům počasí – povodním, vedrům, potravinové krizi, migraci… Zkrátka rizika a dopady klimatické změny ignoruje a vzhledem k tomu, že USA jsou druhý největší světový producent emisí skleníkových plynů, velký globální hráč a diplomatická velmoc, tak to samozřejmě bude mít dopady na celý svět. 

Abychom to vysvětlili, jak v USA vzniká legislativa kolem toho a energetická politika – z robustního vědeckého konsenzu o změně klimatu vychází právní základ pro politiku snižování emisí skleníkových plynů, tedy odklon od fosilních paliv, příklon k obnovitelným zdrojům a podobně. Ale to Donald Trump – a dává to dlouhodobě najevo – dělat nechce. Ostatně na kampaň dostal velké peníze, o které si i otevřeně řekl, od firem fosilního průmyslu. A jako protislužbu jim za to slíbil takové to své slavné drill, baby, drill – že se bude po staru ve velkém těžit uhlí, ropa a plyn.

Podle zdrojů The New York Times dostal od firem fosilního průmyslu desítky milionů dolarů.
Podle webu Politico si řekl o miliardu a reálně podle The New York Times dostal nejméně 75 milionů dolarů. Takže je tu snaha jim za to vytvořit co nejlepší podmínky bez ohledu na životní prostředí a další brzdy, které by se proti tomu mohly postavit. A to samozřejmě znamená i rušení regulací na ochranu klimatu. Ale zjevně to chce udělat aspoň trochu „podle mustru“. Teď si tedy upravuje samotnou základnu, ty vědecké poznatky, které k této politice a regulacím vedou a ze kterých dosavadní pravidla snižování skleníkových plynů vyvstávají. 

V poslední odpovědi jsi byl vůči Donaldu Trumpovi poměrně příkrý a kritizoval jsi ho za to, že…
Spíš jsem popisoval situaci.

Analyzoval jsi to, jak jeho administrativa otáčí a staví se proti klimatické změně v USA, aby třeba víc otevřela cestu fosilním gigantům, kteří Trumpa podporovali v kampani. Tohle jsou důkazy, které máme k dispozici? Skutečně si Donald Trump myslí, že oteplování není takový problém?
Myslím, že to jsme zaznamenali všichni, kdo americkou scénu sledujeme. Donald Trump se dlouhodobě staví tak, že změna klimatu neexistuje a není problém. Jeho postoj se možná v nuancích mění, ale je takový už dlouhodobě. Řešení změny klimatu a vůbec i ten vědecký základ považuje za ideologii.

Ostatně Trump teď USA znovu vyvádí z Pařížské dohody, kde jsou prakticky skoro všechny země OSN. To znamená, že USA mimo jiné nebudou odvádět peníze do fondů solidarity s chudšími zeměmi, které se na změně klimatu podílely minimálně. Připomeňme, že USA mají na změně klimatu, co se týče objemu skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry, historicky největší podíl. Teď nedávno se postavily na stranu zemí, které zablokovaly takzvanou Plastic Treaty, tedy celosvětovou vymahatelnou dohodu o omezení plastů a plastového odpadu. 

Zakazuje i používání termínu „změna klimatu“, nechal ho vymazat z některých vládních webů. A nový rozpočet ohrožuje vůbec budoucnost zaznamenávání dat ke změně klimatu, měření, rušení klíčových observatoří, které nejsou nahraditelné pro celosvětový sběr dat. A může dojít i na to, že třeba v atmosféře shoří klíčové satelity NASA, které jsou důležité pro výzkum, předpověď počasí, ale třeba i pro farmáře, kteří podle toho plánují svoji činnost. To všechno je v souladu s tím, že se Donald Trump rozhodl zrušit klimatickou vědu.

Antiklimatická politika

Promítlo se to i do průvanu, který jsme ve Vinohradské 12 opakovaně řešili a který Donald Trump uskutečnil ve státní správě? Tímto stylem se snaží šetřit peníze, které potom chce vynakládat na jiné činnosti – na daňové úlevy, na navyšování investic do obrany USA a podobně.
Určitě. Tady je to pro Donalda Trumpa asi win-win, protože se tam ruku v ruce projevuje jeho vztah k fosilnímu průmyslu a snaha osekat státní správu bez ohledu na odbornost nebo potřebu lidí, případně úřadů a institucí. Masově propustil vědce, experty a další zaměstnance úřadů a agentur a ukončil programy, které do té doby zajišťovaly ochranu před hurikány, odstraňování toxických látek, počítaly škody způsobené přírodními katastrofami. Vydal i řadu rozhodnutí, která umožňují větší uvolňování toxických látek do ovzduší a tak dále. Existují i seznamy toho, co se od ledna stalo, kde jsou desítky položek. Je toho opravdu spousta.

Když odhlédnu od toho, co si Donald Trump myslí o globálním oteplování, tak ale tyto kroky učinit musí, aby dostál svým slibům. Ty před voliči a voličkami pronesl už před volbami, a potom i po volbách – navrátí USA tradiční vděčné průmyslové srdce, které dostalo Ameriku do pozice nejvýkonnějších ekonomik světa…?
Teď myslíš především fosilní průmysl. To samozřejmě sliboval už před svým prvním mandátem, ale víceméně se to doteď neprojevilo.

Ale snaží se mu vyklidit cestu.
Dělá, co může. Myslím, že v Michiganu měla skončit jedna uhelná elektrárna, protože se už nevyplácela. A on zařídil, že její provoz pokračuje i přes to, že se ekonomicky nevyplatí. Takže i takovéto konkrétní kroky se snaží dělat. To je možná i změna oproti prvnímu období. On ale v rámci této oblasti sliboval zvýšení těžby, vývoz fosilních paliv nebo například snížení ceny benzínu, za které kritizoval Bidenovu administrativu. 

Když se podíváme na reálná čísla – udělal to třeba web Wired na základě tvrdých dat z aktualizovaných databází přímo od Trumpovy administrativy – tak zjistíme, že ceny benzínu jsou plus minus stejné, jako když se Trump v lednu vrátil do Bílého domu. Teď v srpnu to dokonce bylo o pár centů vyšší, takový ten celkový průměr. Je pravda, že Donald Trump začal vydávat víc povolení k těžbě nafty a plynu a k možnosti těžby otevřel i některá chráněná území na Aljašce a v dalších oblastech. Ale aktivních ropných plošin je teď méně, než když Trump vstoupil do Bílého domu. Takže se teď aktivně těží na méně místech a vývoz ropy se zatím v meziročním srovnání od ledna do května snížil. Takže pokud bychom to vzali takto, tak se mu vlastně to, co sliboval, nedaří, přestože asi dělá, co mu úřad umožňuje.

Otázka je, jestli drill, baby, drill a umožnění těžby na území USA netrvá delší dobu. Otočení kormidla je jedna věc, ale za pár měsíců to ještě nejde úplně hodnotit, protože se to neprokáže na výkonnosti ekonomiky…?
Samozřejmě pokud otevřete oblast k těžbě, tak to firmy musejí chtít udělat. Teď jsou asi poměrně nízké ceny nafty a ropy, takže tam teď není úplně vůle do toho šlapat. A i pokud by se mělo otevírat a stavět na zelené louce, tak samozřejmě trvá, než se postaví infrastruktura. Takže to se může projevit a tam je i dlouhodobý dopad rozhodnutí Donalda Trumpa, i kdyby se to neprojevilo okamžitě.

Když jsem sledoval summit mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem na Aljašce mimo jiné o budoucnosti Ukrajiny, řešilo se, zda tam nemůžou být i ekonomické vazby – navracení těchto spojenectví z minulosti, obchodní dohody… Zda to nemůže být i pro Donalda Trumpa příležitost, jak si sáhnout víc na arktické nerostné bohatství. Je to příležitost, o které se v USA mluví třeba i v souvislosti s odklonem od hrozeb klimatických změn a navracením těžkého průmyslu?
Opravdu nevíme, co si tam ti dva reálně povídali, zvlášť v této oblasti. Myslím, že pokud jde o Arktidu, tak tam se bude bojovat o námořní cesty…

Ubývá led, takže se dá oblastmi víc proplouvat.
… Pak taky nějaké strategické vojenské rozmístění. Pokud jde o možnosti těžby, tak na americké Aljašce Trump otevřel některé oblasti – což udělal i Biden, který za to byl kritizován třeba klimatickým hnutím, ale část chráněných rezervací ponechal nedotčenou. To teď Donald Trump změnil. Ale pokud jde o obchodování s nalezišti, to opravdu nevíme. Víme, že USA historicky odebíraly i ruskou ropu.

Už jsem zmiňoval zrušení daňových pobídek na různé věci, mimo jiné na obnovitelné zdroje. To je taky součástí Big Beautiful Bill, který Donald Trump hodně prosazoval. Pomáhá i on k většímu přesměrování USA k fosilní těžbě, čehož se environmentalisté obávají?
Určitě se snaží dělat, co dovede. Dokonce asi můžeme říct, že se snaží jít i proti principům volného trhu. Jedna věc je, že tento nový rozpočtový zákon postupně zruší daňové úlevy pro projekty čisté energetiky – podpora elektroaut a továren, solární nebo větrné farmy, bateriová úložiště – ale dělá aktivní kroky i k úplné eliminaci nových projektů, třeba na větrnou a sluneční energii. Už zpřísnil i povolovací federální proces a v posledním týdnu se vyjádřil o úplném zákazu povolování federálních projektů v rámci větrné a solární energetiky. Je trochu paradoxní, že solární a hlavně větrné energetiky se nejvíc rozvíjejí tuším v Texasu, což je republikány dlouhodobě ovládaný stát. A je to také stát, kde se spolu s Kalifornií teď nejvíc projektů ruší, čímž ubývají pracovní příležitosti a klesá průmyslový rozvoj, o kterém Donald Trump tvrdí, že ho chce podporovat. 

To zatím nepomáhá, pokud se vrátím k tomu, že rozvoj fosilních paliv není takový, jak by si asi Donald Trump přál. Naopak se teď v USA hodně mluví o hrozbě drastického stoupání cen energií, protože roste poptávka. Samozřejmě, třeba je to v souvislosti s potřebou a stavěním datacenter kvůli umělé inteligenci. A když zároveň neumožníte relativně rychlou a levnou stavbu nových větrných a solárních elektráren a růst této části mixu, tak z ekonomických analýz vyplývá, že může narůstat cena energií. A už se to i reálně děje. Pokud se podíváme na čísla, tak pro domácnosti v USA se od nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu zvýšila cena elektřiny o 10 procent. To už je docela znatelný nárůst.

Jak jsem říkal, některé plány už byly zrušeny. Americký think tank Climate Power vede databázi, do které je možné nahlédnout. Tam vidíme, že od zvolení Donalda Trumpa už bylo zrušeno nebo odloženo 123 projektů ve 33 státech právě tohoto čistého hospodářství. Jsou to investice za víc než 33 miliard dolarů a zrušeno nebo odloženo bylo 64 tisíc pracovních míst.

Co na to voliči?

A na závěr to nejdůležitější – jak to vnímají Trumpovi voliči a voličky? Chápu, že prokazatelné výsledky zatím nejsou. Kroků už ale bylo hodně, aby výsledky do budoucna byly.
Na tuto rétoriku, která je víceméně konzistentní, jsou zvyklí, v podstatě ji i vyžadují. Takže ta se jim zřejmě může líbit. Otázka je, co to udělá, když vám pak přijde účet za elektřinu, který neustále stoupá. To si pak lidé musí samozřejmě přebrat. Donald Trump třeba hodně zmiňuje energetickou nezávislost a bezpečnost a na tomto motivu se hodně točí – prodlouží těžbu uhlí, bude víc těžit ropu, plyn… To této skupině voličů zní velmi hezky. Bavil jsem se o tom s nimi i před loňskými volbami.

Ale to je téma, které se v kampaních v posledních padesáti letech projevuje opakovaně. Na druhou stranu je to takové heslo pro voliče. USA dovážejí a budou dovážet část energií, ale zároveň jsou už několik let čistým vývozcem. Bylo to tak za Bidena, v rekordních číslech z toho také plyne, že Biden nebyl žádný klimatický šampion, přestože dělal i kroky k podpoře čistého hospodářství, neumožňoval těžbu všude v chráněných oblastech a tak dále. Zároveň podpořil LNG, těžbu ropy a vývoz byl rekordní. Teď za Donalda Trumpa to tedy pokračuje a USA více fosilních paliv vyvážejí, než dovážejí. Pokud bychom to tedy vztáhli k energetické soběstačnosti a bezpečnosti, tak USA jsou zajištěny. Pro nás tady v Evropě jsou asi nejpodstatnější emise, které z toho plynou.

A které z toho budou plynout i dál, pokud bude Trump dál prosazovat politiku, kterou v prvních měsících své druhé administrativy nakormidloval? 
Určitě. Projevuje se to i jako vývoz jeho energeticko-klimatické politiky sem do EU. Teď byla uzavřena rámcová dohoda o clech mezi EU a USA, v rámci níž se Evropa zavázala kupovat v následujících třech letech zkapalněný zemní plyn z USA. Tuším, že to má být 750 miliard tun, což by bylo pětkrát víc, než v posledních třech letech. Už tak jsme dovoz z USA velmi navýšili. To má svoji cenovku i v klimatických škodách. 

To, jak politika Donalda Trumpa ovlivní svět a postup změny klimatu, propočítával specializovaný web Carbon Brief spolu s Princetonskou univerzitou. Podle studie přidá politika Donalda Trumpa do roku 2030 sedm miliard tun ekvivalentu uhlíkových emisí do atmosféry. To znamená, že americké emise zůstanou přibližně stejné, budou možná v jednotkách procentních bodů klesat místo razantního poklesu, který by byl podle Pařížské dohody – která už je pro USA irelevantní – potřeba. 

Každý rok tedy USA tímto rozdílem přidají do světového ovzduší navíc emise jedné Indonésie. Přitom Indonésie je šestý největší znečišťovatel na světě, co se týče skleníkových plynů. A emise mají svůj ceník i podle amerických úřadů. Platí, že objem, který USA do roku 2030 vypustí navíc se rovná 1,6 bilionu dolarů klimatických škod. Pokud bychom to měli přepočítat, tak je to 33 tisíc miliard v českých korunách. To se samozřejmě projeví globálně, protože klimatický systém je propojený. Můžeme si na to tedy vzpomenout třeba při dalších povodních nebo vlně veder.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: youtubové účty PBS NewsHour a HBO.