Zuří-li nedaleko hranic horká válka, v níž přes snahy spojenců agresor postupuje, pozitivní atmosféře to zajisté neprospívá. Je zřejmé, že se bude muset stále víc prostředků ze společné kasy vydávat na zbrojení, což vyplývá též z nekompromisního stanoviska zvoleného prezidenta Spojených států Donalda Trumpa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Perknerová: Nebyl to špatný rok, ale voliči to vidí jinak

A ať si o tomto republikánském politikovi myslíme cokoliv, je nepochybné, že měl výbornou kampaň, dokázal vyhmátnout slabiny svých demokratických protivníků a především společenské klima. Ono naštvání na Bidenovou administrativu. Američané měli pocit, že by se jim mohlo dařit mnohem lépe, kdyby jim to washingtonský establishment nekazil.

Bohorovná vládní koalice

Velmi podobné je to v České republice. Po období horentní inflace, která lidem spolkla část úspor, jejich průměrné mzdy konečně začaly růst, avšak ty reálné pořád stagnovaly. Vládní politici přitom tvrdili, že všechno jde správným směrem a oni to dělají perfektně.

Možná právě tato bohorovnost, kdy jediným přiznaným propadákem podle premiéra Petra Fialy byla zpackaná digitalizace stavebního řízení, občany pekelně rozčiluje. Krátce řečeno, radí-li předsedkyně TOP 09 a Sněmovny Markéta Pekarová Adamová léčit drahé energie dvěma teplými svetry, vytočí to většinu národa.

Ceny elektřiny patří k letošním největším vládním dluhům. Nepovedlo se je zkrotit, takže mnohé domácnosti se trápily nad složenkami a energeticky náročné firmy balancovaly na hraně bankrotu. A jakkoliv se kabinetu podařilo zajistit náhradní zdroje plynu, stále k nám různými cestami proudí převážně ten ruský.

Dále se vládní tábor nevyhnul tradičním minelám, jež sice neohrožují rozpočet, ale přispívají k roztrpčení obyvatelstva. To jsou záležitosti kolem platů politiků, náhrad pro první dámu, vysokých odměn pro různé úředníky a jejich asistentky, korupční kauzy regionálních straníků a podobně.

Opozice toho dokonale využívá, byť v mnoha případech má sama máslo na hlavě, kupříkladu jako hnutí ANO s bývalým chomutovským primátorem Markem Hrabáčem. Babišovi a Okamurovi poslanci s přednostním právem k tomu přidali obstrukční taktiku, kdy vedou nekonečné debaty o programu schůzí.

Žádné Monte Carlo

Petr Fiala neudržel pětikoalici, ovšem vyhazovem vicepremiéra a šéfa resortu místního rozvoje Ivana Bartoše dokázal svalit na pirátského předsedu veškerou vinu za průšvih s elektronizací stavebních povolení.

Navíc získal konsensuálního ministra Petra Kulhánka, který se soustředí hlavně na likvidaci povodňových škod a určitě nebude vyprávět, jak ODS neplní sliby ohledně výstavby nájemních bytů nebo že mu hází klacky pod nohy při novele zákona o antimonopolním úřadu.

Jeho kolega Lukáš Vlček, který na průmyslu nahradil eurokomisaře Jozefa Síkelu, je neviditelná persona. Čerstvá krev vládní srdce nerozpumpovala. Šance na upgrade byla promarněna.

Suma sumárum, Fialova sestava nedokázala zúročit svoji jednoznačnou převahu v dolní komoře k tomu, aby vsítila rozdílové branky. Pár desítek kilometrů dálnic nebo parametrické změny penzijního systému a stále vysoký rozpočtový deficit prostě nejsou výsledky hodné 108 respektive 104 poslaneckých hlasů.

Řeči o strategických investicích se smrskly v rozšíření továrny na polovodiče v Rožnově pod Radhoštěm, o školství se debatuje hlavně v souvislosti se mzdami kuchařek, Green Deal je napůl strašákem, napůl výzvou, s níž si ale vládnoucí garnitura nedokáže poradit.

Kromě konzistentní zahraniční politiky tak trojblok Spolu a STAN nepředvedly žádné Monte Carlo. Voliči jim to spočítali v krajském hlasování, které suverénně vyhrálo Babišovo hnutí, jež získalo osm hejtmanů.

Pokud vládní strany svůj výkon nezlepší, nezachrání je ani korespondenční volba. A Andrej Babiš může za rok slavit podobně jako Trump letos na podzim.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít