Členské země, které přebírají vedení sedmadvacítky ve druhé polovině roku, mají jeho start ztížený tím, že připadá na léto a na prázdniny. Obvykle tak na úvod uspořádají poznávací cestu pro bruselské novináře, slavnostní zahájení s projevy a národními tanci a pár neformálních schůzek ministrů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Německé "turbopředsednictví". Příklad hodný následování i pro Česko

Pak se všichni rozjedou na dovolené a pořádně se předsednictví rozjede až od září, kdy je jeho třetina fuč.

Německo oproti těmto zvyklostem šláplo pořádně na plyn už prvního dne. Tradiční akce na úvod uspořádalo maximálně virtuálně. Hned druhý den jednala Merkelová na dálku s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a osmý den odcestovala do Bruselu.

Vystoupila na plénu Evropského parlamentu a sešla se k minisummitu se špičkami unijních institucí, následovaném bilaterálními schůzkami s premiéry Nizozemska, Itálie nebo Španělska. A to jsou ten ty veřejnosti viditelné akce.

Důvody tohoto diplomatického kvapíku jsou nasnadě. Unie se potřebuje co nejrychleji dohodnout na podobě svého nového víceletého rozpočtu a obřího balíku peněz na oživení evropských ekonomik po koronakrizi.

Převzato z Plusu

Stihnout by to chtěla během léta, ideálně už teď v červenci. Rozpory před mimořádným summitem jsou ale pořád značné. Proto taková vyjednávací aktivita německého předsednictví, které už připravilo i kompromisní návrhy k některým sporným bodům.

Kapacity jako Berlín

Českému premiérovi Andreji Babišovi je připisován výrok, že předsednictví je pouze „drahá žvanírna s chlebíčky“. Měl tak zdůvodňovat svůj záměr co nejvíc ušetřit na blížícím se českém vedení Unie. To aktuální německé ale ukazuje, jaký význam může mít, pokud k němu členská země přistoupí s plnou odpovědností a nasazením.

A to i po Lisabonské smlouvě, která roli předsedajícího státu a jeho nejvyšších představitelů značně omezila. Navzdory tomu je teď Merkelové a Němců všude plno a o jejich předsednictví je všude slyšet.

Německé renomé jako klíčového hráče na evropské půdě se tak jen upevňuje a posiluje.

Samozřejmě že ne každý člen Unie má kapacity jako Berlín. Ale i malá nebo středně velká země se může předsednictví zhostit se ctí a zanechat po sobě pozitivní dojem, ze kterého pak může těžit i po jeho skončení. V posledních letech se to povedlo třeba Slovensku nebo Estonsku.

Vysoké nasazení Německa si také částečně sama vynucuje současná mimořádná situace způsobená dopady pandemie koronaviru. A není vůbec jisté, že jeho aktivity povedou ke kýžené rychlé dohodě.

Dříve nebo později se ale členské země k nějakému konsensu doberou a potom se na podobě opatření přijatelných pro europoslance dohodnou také s Evropským parlamentem. V minulosti se tak vždycky stalo a není důvod se domnívat, že to za zprostředkování Německa bude jinak.

Mimochodem, v Bruselu má Německo na předsednictví přes čtyři stovky diplomatů. Téměř trojnásobek, než plánuje mít v roce 2022 Česká republika k řízení podobné porce schůzek a jednání. A ani tak velký aparát prý nepřijde německému stálému zastoupení dostatečný k plnému zvládnutí všech úkolů, které Berlín do konce roku čekají. Přesto od počátku dává zřetelně najevo, že je zvládnout chce.

Autor je analytik Českého rozhlasu

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít