Místo dvojky za premiérem Pedrem Sanchézem ale opustil, aby začátkem května mohl kandidovat do čela madridské regionální vlády. Unidas Podemos přesto v hlasování pohořeli. Získali sotva sedm procent hlasů, zatímco mandát obhajující lidovci zaznamenali mimořádný úspěch.

Přehrát

00:00 / 00:00

Leona Šmelcová: Pablo Iglesias se symbolicky odstřihl od španělské politiky

Šéfka regionální vlády Isabel Díaz Ayuso postavila kampaň především na kritice vládních opatření proti koronaviru. Prosazování pravidel závisí ve Španělsku z velké míry na regionálních vládách a Ayuso se dlouhodobě vyznačuje odmítáním řady z nich.

S heslem „Svoboda pro Madrid“ lidovci získali 45 procent, a to přesto, že kvůli volnějším pravidlům metropole vykazuje největší výskyt nákazy covidem-19. 

Iglesias skončil až pátý, předehnala ho i kandidátka krajně pravicové strany Vox. Takový výsledek někdejší univerzitní učitel jistě nečekal. Zvláště po raketovém úspěchu hnutí, které založil před sedmi lety. Podemos vzniklo v lednu 2014 a už o čtyři měsíce později dosáhlo na pět křesel v eurovolbách.

Fanoušek streamů

O rok později zástupci Podemos přepsali novodobé dějiny španělské politiky, když v parlamentních volbách skončili na třetím místě s 20 procenty hlasů. Do té doby se u moci v zemi pravidelně střídali socialisté s lidovci.

Ekonomická krize, nezaměstnanost a ohromné korupční skandály však tehdy dopomohly Podemos k hlasům frustrovaných Španělů a nové vládní kabinety se poprvé začaly učit pracovat s termínem koalice. „Už nemám, co bych straně dal,“ rozloučil se Iglesias. A slovy proslulého levicového písničkáře Silvia Rodriguéze z Kuby dodal: „Nevím, co osud přinese, ale půjdu dál po své cestě.“

Syn radikálně levicových aktivistů vstoupil už ve čtrnácti letech ke komunistickým mládežníkům. Obdivovatel Karla Marxe i venezuelského prezidenta Huga Cháveze své postoje rozvíjel i na univerzitě, vystudoval politologii a začal učit. Stejně tak se věnoval aktivismu a mimo jiné provozoval úspěšný diskuzní pořad na internetu.

Ostatně role moderátora, schopného rétora i útočného tazatele je Iglesiasovi blízká. Dokonce i coby generální tajemník Podemos nebo vicepremiér často na stranickém webu vedl rozhovory s historiky, politiky nebo aktivisty.

Možná to bude jeho další cesta. Nebo se vrátí na univerzitu. Zpravodaj britského listu Guardian Giles Tremlett zmínil Iglesiasovu fascinaci televizí a masmédii. Údajně je velký sympatizant streamovacích platforem typu Netflix.

Převzato z Plusu

Mimochodem, s touto společností spolupracuje i bývalý americký prezident Barack Obama. „Nebyl by první levicový politik, který věří, že své ideje může šířit přes kulturu,“ uvedl Tremlett.

„Jsem pyšný na odkaz Podemos,“ prohlásil při loučení Iglesias. „Náš projekt změnil historii země,“ dodal s odkazem na zborcení bipartismu. Pravda je, že po nástupu Podemos se španělská politická mapa rozšířila, objevily se nové možnosti a parlament se stal barevnějším.

Na druhou stranu, za oněch sedm let Španělé museli k urnám už čtyřikrát. A kromě radikální levice mohutně posiluje i radikální pravice. Tedy něco, čemu se Španělé, pamětliví diktatury Franciska Franka, donedávna silně bránili. Kam nakonec osud Iglesiase zavane, je otázkou. Vždyť je mu teprve 42 let. Každopádně odchod z politiky symbolicky završil odstřihnutím svého pověstného culíku. 

Autorka je publicistka

Leona Šmelcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít