Hlasy většiny ministrů stanovily, že veřejnost nedostane žádný prostor, aby se mohla vyjádřit k vlivu staveb na životní prostředí. Firma nebo státní instituce se například rozhodnou pokácet stromořadí, případně zasypat tůně v nivách dosud nezregulované řeky, místní občané se o tom však nedozví až do chvíle, kdy z aleje zbydou jenom pařezy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Veřejnost nemá právo chránit přírodu

Nutno připomenout, že se popsaná změna netýká velkých staveb typu dálnic. U nich bude i nadále požadováno hodnocení vlivu na životní prostředí podle evropských předpisů, veřejnost však ztratí jakýkoli dohled a vliv na zásahy do přírody, které přinesou menší stavby, jako jsou třeba sklady, cesty, továrny, obchodní domy.

Novými pravidly vzniká nebezpečí pro českou přírodu, to však není všechno. Snaha vyloučit veřejnost z rozhodování o tom, co se jí bezprostředně týká, svědčí o trendu, který se nejspíš prosazuje i v jiných oblastech, teď se však zhmotnil právě v ekologickém oboru.

Voltaire a nespravedlnost mocných

Nemělo by se nikdy zapomínat, že veřejnost a její vliv jsou klíčovým předpokladem demokracie a moderního politického života vůbec. Přiblížit její význam může návrat o 250 let zpátky, když možný vliv veřejného mínění rozpoznal francouzský osvícenec Voltaire a okamžitě se stal vzorem pro všechny, kdo ho později chtěli využívat.

Opakovaně se snažil zachraňovat odsouzence k smrti, kteří se stali obětí justičních omylů zvláště pod vlivem úpadkové církve. Příslušné soudy Voltairovy články a pamflety obvykle ignorovaly, rovněž král Ludvík XV. byl málokdy ochoten udělit milost.

Několikrát se však stalo, že po vykonání ortelu byl král míněním francouzské a evropské veřejnosti donucen, aby proces přece jen revidoval, zachránil případné další obviněné a vyplatil příbuzným odškodné.

Voltaire tak objevil prostor, ve kterém bylo možné se potýkat s nespravedlností mocných a nakonec prosadit správné řešení.

Z pohledu starých monarchických režimů případně novodobých diktatur je ovšem vliv veřejnosti pouze tím, co překáží.

V tuzemsku však nevládnou diktátoři, a proto se zdá být nepochopitelné, proč chtějí veřejnost potlačovat demokraticky zvolení politici. Nejpravděpodobnější je výklad, že sledují zájmy byznysu.

Stavební zákon i s Jednotným environmentálním stanoviskem tedy míří do sněmovny a bude zajímavé sledovat, jestli také pro poslance bude víc zájem byznysu než uchování prostoru pro veřejnost.         

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít