Dnes stejné průzkumy říkají, že by Piráti jako samostatná strana měli mít obavy, jestli se příště vůbec dostanou do sněmovny. Ano, jsou to jen průzkumy, které platí pouze do chvíle, než narazí na volební realitu, ale stav, v němž se Piráti právě teď nacházejí, je výmluvný.

Stačí vidět ve zprávách Ivana Bartoše a člověka musí napadnout: Kdo jste a co jste udělali s tím prvním, dynamickým mladým politikem?

Převzato z Plusu

Vysvětlení pirátského úpadku je možná docela jednoduché. Normálně zestárli, jako my všichni. V jejich případě je to ovšem dost obtížně řešitelný problém, zvlášť, když někteří členové strany jako o léku na současnou krizi mluví o „návratu k pirátským kořenům“. Otázka zní, co to vlastně má být.

Nechme teď stranou úplné pirátské začátky na konci nultých let spojené s jedinou agendou: bojem za „svobodu internetu“ a později proti nakonec zavržené smlouvě ACTA, týkající se „duševního vlastnictví“.

Čeští Piráti si sice z té doby ponechali své jméno a vzpomínky na všechny ty staré vzrušující bitvy, do nejvyšší politiky ale naplno vrazili až o několik let později s poněkud upravenou agendou:

Jako generační protestní strana, která se svezla na podobné vlně jako Andrej Babiš v roce 2013 – rozdíl byl především v tom, že se v předvolební kampani roku 2017 na poněkud dryáčnickém volebním autobuse Pirátů objevil v roli budoucího vězně už i Babiš. (Plus samozřejmě v tom, že Piráti neměli v úmyslu stát zprivatizovat.)

Ve svých opozičních časech se Piráti vyznačovali především neúctou k autoritám a lehkou mladickou arogancí, kterou dráždili staré sněmovní vlky a Andreje Babiše zvlášť. Nedal se jim ale upřít jistý šmrnc a taky pečlivě budovaná image „kompetentní“ strany, která se nezahazuje s žádnou velkou ideologií, ale zná ta „správná řešení“ v pravou chvíli.

Co dál?

Jenže taky se Piráti pochopitelně stali součástí běžného politického provozu plného krvavých kompromisů, během nichž nutně musíte odhodit aspoň část prvotních ideálů. Mohli udělat něco jiného? Nejspíš ne, respektive by jim to bylo k ničemu v době, která kromě protestu žádala i hledání alternativy k babišovsko-zemanovské politice let 2017 – 2021.

Piráti tenhle krok udělali, když uzavřeli – jak se nakonec ukázalo – absolutně nevýhodnou koalici se Starosty, která ovšem přispěla k odsunu hnutí ANO do opozice. Piráti ovšem se svými čtyřmi hlasy v koalici s většinou 108 křesel těžko hledají někdejší energii a asi i smysl existence.

Problém je, že ani v opozici by jim nebylo líp – jak se chcete v tomhle počtu prosadit proti marketingové mašině hnutí ANO a xenofobnímu populismu Tomia Okamury?

Vzývaný „návrat k pirátským kořenům“ by narážel na mnoho rizik: opakovat některé kousky po deseti letech, když už vám není třicet, ale čtyřicet, nevypadá úplně autenticky. Pro část svých někdejších fanoušků jste se už nevratně stali součástí establishmentu. Jiný typ vašich voličů se možná vyděsí, kam se to chce strana, která udělala tolik pro to, aby se stala seriózní liberální silou, zase posouvat.

Tím vším nemá být řečeno, že Piráti už v české politice nemají žádnou budoucnost. Možná ano – jisté je, že na to už mají jeden jediný pokus a nesmějí ho promarnit.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít