Rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru potrestat Moskvu za organizovaný doping tím, že ruští sportovci budou muset na blížících se zimních olympijských hrách vystupovat pod olympijskou vlajkou, může vypadat dramaticky, ale ve skutečnosti jde o velký kompromis.

Mohlo to totiž dopadnout podstatně hůře. Do Jižní Koreje totiž také z Ruska nemusel jet vůbec nikdo.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Takto automaticky nepojedou jen ti sportovci, kteří už na svém účtu nějaké dopingové prohřešky mají. Všichni ostatní mají šanci, tedy pokud jejich účast schválí zvláštní komise Mezinárodního olympijského výboru.

Funkcionáři si soucit nezaslouží

Jak bude rozhodovat, se teprve uvidí, doufejme ale, že bude velkorysá. Protože takový dvacetiletý sáňkař Roman Repilov a tím spíše patnáctiletá krasobruslařka Alina Zagitovová věru nemohou za to, co se dělo před čtyřmi a více lety při přípravě k zimní olympiádě v Soči.

Jestliže si čistí ruští sportovci zaslouží náš soucit, rozhodně se to netýká funkcionářů a politiků, kteří masivní dopingový systém vytvořili a následně ho kryli. 

Vyšetřovatelé Mezinárodního olympijského výboru zjistili, že existoval seznam několika desítek sportovců, kteří dostávali koktejl z anabolik a moskevská antidopingová laboratoř zajišťovala, aby jejich oficiální testy byly vždy čisté.

Při testech v Rusku to bylo snadné, systém ale fungoval i během her v Soči přímo před zraky mezinárodních pozorovatelů.

Ponechávat kozla zahradníkem

Systém do značné míry vymyslel šéf moskevské antidopingové laboratoře Grigorij Rodčenkov. Ten to ovšem přehnal při zahlazování stop a mezinárodní antidopingová agentura WADA ho v roce 2015 obvinila ze zničení tisíců vzorků a Rodčenkov musel odstoupit.

Snadno pochopil, že by se mohl stát obětním beránkem, a utekl do Spojených států. Krátce nato v Rusku zemřeli dva jeho spolupracovníci.

Ruští komentátoři mu nyní nemohou přijít na jméno a obviňují olympijský výbor, že uvěřil jednomu člověku, který si především chce chránit vlastní kůži.

Rodčenkov je skutečně klíčový svědek, nikoli ale jediný. Předseda jedné z vyšetřovacích komisí, bývalý švýcarský prezident Samuel Schmid, prohlásil, že k dispozici měli i rozsáhlou korespondenci a také laboratorní výsledky, které Rodčenkovu výpověď plně potvrzovaly.

Kreml doping nepopírá. Předseda ruského olympijského výboru Alexandr Žukov se omluvil za „dopingové případy, které se staly v naší zemi“. Tvrdí ale, že šlo o Rodčenkovu soukromou iniciativu. Ten ovšem tvrdí, že vše dělal na příkaz tehdejšího ministra sportu Vitalije Mutka. Toho Mutka, kterému v úterý mezinárodní olympijský výbor doživotně zakázal přístup na olympijská sportoviště. 

Jistě, u soudu by to asi neobstálo jako důkaz, ale byl to právě Vitalij Mutko, který Rodčenkova podržel v roce 2011, kdy byl doktor a jeho sestra obviněni z prodeje anabolik sportovcům. Rodčenkov se tehdy nechal hospitalizovat v psychiatrické léčebně a nakonec vyvázl bez trestu. Celou tu dobu zůstával šéfem moskevské antidopingové laboratoře. 

Člověk nemusí být zrovna konspirolog, aby si řekl, že ponechávat kozla zahradníkem mělo pro Mutka nějaký význam. Ale těch čistých sportovců, těch je mi líto.

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít