Republikánská strana má svého Baracka Obamu. Nad touto mojí hláškou se většina demokratů, které znám, oklepala. Jak prý mohu srovnávat kultivovaného, charismatického a inteligentního Obamu s hulvátstvím a šeredností Trumpa? – vyčítali mi dotčeně.

Komentář Washington 16:30 9. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jen se podívejte na volební mapu Spojených států, kontroval jsem. Trump dnes nadále dominuje na americkém venkově, má ale i solidní podporu na předměstích a dokonce posílil ve městech včetně liberálních bašt, jakými jsou Chicago a New York. Demokratický argument, že je nás víc, se ukázal být iluzí.

V současných USA alespoň podle úterních výsledků žije více trumpistů. A ti svého lídra zbožňují, visí mu doslova na rtech a zcela se ztotožňují s jeho vizí. Stejně jako kdysi demokraté chodili na Obamu a skrze něj vnímali a představovali si lepší Ameriku, chodí se teď na Trumpa a fantazíruje se o starých časech.

V roce 2016, kdy Donald Trump s notnou dávkou štěstí porazil Hillary Clintonovou, někteří liberální komentátoři hlásali, že se jedná o poslední výkřik bílého muže, který v demograficky měnící se Americe ztrácel své kdysi privilegované postavení. 

Hodně štěstí, Ameriko!

Ukázalo se ale, že Trump dokázal sestavit velkou, byť v porovnání s Obamou daleko méně pestrou, voličskou koalici. Republikán dokázal ke svým oddaným bělošským mužům z venkova bez vyššího vzdělání přidat i černošské a hispánské muže a nakonec i část žen.

Důvodů, proč Trump nyní takto přesvědčivě vyhrál, je celá řada. Chápu šok, odcizení i zděšení demokratů. Některé rysy trumpismu jsou eufemisticky odpudivé. Jmenujme ty nejviditelnější.

Jeho zlehčování otroctví, touha po autoritářství, záliba v konspiračních teoriích, odpor ke vědě, nadšení z vulgárních, dehonestujících a zlomyslných osobních útoků a nijak neskrývaného sexismu a pohrdání ženami. To vše může ze současné Ameriky udělat o poznání temnější, méně radostné a méně bezpečné místo k životu. Cool je teď asi pro mnohé být v roli šikanisty, posměváčka a sprosťáka.

Přesto ale demokraté tragicky selhali v té snad nejzásadnější věci. Prohráli boj o americkou vizi a tím ztratili přízeň a důvěru části voličů. Většina amerického – a tím pádem i toho demokratického – elektorátu si přeje návrat tvrdých loktů, ryzího kapitalismu. Jak mi řekl jeden volič, který poprvé volil republikána: chci návrat nebojácné, soutěživé a individualisticky svobodné Ameriky.

25:58

Obklopí-li se USA celní bariérou, zareagují i ostatní. Životní úroveň Američanů poklesne, myslí si Švejnar

Číst článek

Mimochodem ten volič před 20 lety utekl z Venezuely a stal se takzvaným megazoláno.

Pro vysvětlení, jedná se o spojení slov Trumpova hnutí MAGA a Venezuelan. Tento muž vsadil na Trumpa i přesto, že v proslovech staronového amerického prezidenta musel slyšet venezuelského diktátora Nicoláse Madura.

Oba dva vůdci mluví o vnitřním nepříteli, o tisku jako o nepříteli lidu, trpí narcistickou představou, že jen oni mají recept na to, jak svou zemi pozvednout bez vkladu opozice. A nakonec je spojuje přátelství s Vladimirem Putinem. 

Trump možná uvolní energii Američanů hladových po společnosti méně svázané regulacemi, daněmi, byrokracií a zásahy vlády. Chce se ale dodat, tak hodně štěstí, Ameriko.

Autor je publicista, dlouhodobě sleduje dění v Americe

Eduard Freisler Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít