Ukrajinci nám mohou pomoci víc než my jim
Lex Ukrajina 5, tak se v justičním žargonu říká novelizovaným zákonům upravujícím podmínky pro pomoc válečným uprchlíkům. A v souladu se současným vládním trendem šetřit i tam, kde se nedá, se jim, s výjimkou takzvaných zranitelných osob, po 150 dnech pobytu snižuje výše humanitární dávky na existenční minimum. Zároveň se ruší i platby státu lidem, kteří poskytli uprchlíkům ubytování. Ukrajinci se musí postarat o střechu nad hlavou sami.
Tohle všechno vypadá brutálně, ovšem jen na první pohled. Do okruhu zranitelných osob, pro které se nic nezměnilo ani po 1. červenci, patří nejen zdravotně postižení, těhotné ženy a senioři nad pětašedesát, ale i osoby pečující o děti do šesti let, dále pak děti do 18 let, a dokonce i ukrajinští studenti do 26 let věku, pokud studují v České republice prezenčně.
Ve skutečnosti se tedy současný lex Ukrajina týká dospělých, zdravých a práceschopných lidí, z nichž si drtivá většina tady už dávno práci našla. Z oněch více než 325 tisíc ukrajinských uprchlíků, kteří s námi tady teď žijí, je totiž 35 procent dětí a mladistvých a přes pět procent seniorů.
Zbylých 60 procent tvoří skoro ze tří čtvrtin ženy. Často musejí zůstat doma kvůli malým dětem, takže oněch 100 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, kteří tady pracují oficiálně, určitě není konečné číslo.
V zemi, jako je Česká republika, která má nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii, kde je toho času navzdory uprchlické vlně ještě pořád přes 280 tisíc volných pracovních míst a kde si zaměstnavatelé notoricky stěžují, že „nejsou lidi“, je spíš problém se práci vyhnout než ji nedostat.
Bydlení zdarma jen pro zranitelné a menší příspěvky. Mění se pravidla pro pomoc ukrajinským uprchlíkům
Číst článek
Právě proto je ale nezodpovědné lidským potenciálem plýtvat: jak se ukázalo, přišli k nám z Ukrajiny především lidé s odbornou kvalifikací. Dvě třetiny z nich ji tady ale nemohou uplatnit.
Zubařka dělá uklízečku, ekonomka pracuje v továrně na pásu, farmaceut skládá cihly na stavbě. Jistě, nemají nostrifikaci, neumějí česky, a především mají povolení k pobytu jen dočasně, na pár měsíců. Tak proč jim vycházet vstříc, zrychlovat úřední procedury, umožnit jim intenzivní jazykové kurzy, že?
Je to přístup značně krátkozraký. Ruská agrese vůči Ukrajině převrací lidské osudy, představy o budoucnosti berou za své ze dne na den. Jisté je jen to, že ukrajinští uprchlíci nám mohou pomoci víc než my jim. Jen je třeba jim to dovolit. V Polsku s tím například problémy nejsou.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Výročí 17. listopadu 1989? Musíme si znovu a znovu procházet ztrácením a nalézáním svobody
Martin Fendrych
Moderní technologie jsou mocná zbraň. A nebezpečná
Marek Hudema
Jaderná Ukrajina?
Libor Dvořák
Rusko uhání zpět ke Stalinovi
Alexandr Mitrofanov