Před 55 lety končily přípravy na první premiéru nového pražského divadla Na Zábradlí. Parta profesionálů i nadšených začátečníků tu poprvé sehrála představení Kdyby tisíc klarinetů. Odstartovala tím éra divadel malých forem.

4:00 7. prosince 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Hra Kdyby tisíc klarinetů se zrodila v malém sále na rohu Anenského náměstí a uličky Na zábradlí. Aby v něm mohlo vzniknout divadlo, musel se sál nejdřív vyklidit.

„To vyklízela taková desítka pošetilců, která chtěla něco říkat někomu. A začali jsme s tím s hadrem a rejžákem, zahodili jsme profese, vyměnili jsme tedy profese za koště, za pilku, za kladivo a tak. Dělali jsme si prostě všechno sami,“ vzpomínal hudební skladatel a dlouholetý ředitel divadla Vladimír Vodička.

Na Zábradlí existovaly hned tři různá divadelní odvětví - pantomima, černé divadlo a činohra s přesahem k muzikálu. S lehkostí tu ale vznikaly i šansony.

„To všechno vznikalo tak samozřejmě a s takovým potěšením, jednak to nebyl kšeft. A na těch písničkách je to znát, já jsem od té doby nenapsal lepší,“ potvrdil Vodička.

K poetice na pokraji radosti a smutku patřily i text appely - večery improvizovaného muzicírování a čtení povídek ve foyeru divadla.

U zrodu divadla stál například také spisovatel a dramatik Ivan Vyskočil nebo herec Jiří Suchý, který formu hudebního revue později přenesl do Semaforu.

V 60. letech se pak divadlo Na zábradlí stalo základnou absurdního dramatu, kterému dominovali autor Václav Havel a režisér Jan Grossmann. Jejich inscenace slavily úspěch po celém světě.

Jan Herget, Anna Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít