Představení se jmenuje Dans ton coeur (V tvém srdci). Co se tam děje?
No to nevím, co se děje ve tvém srdci. Jedno vím jistě, v každém z nás se toho děje strašně moc. Tahle hra vypráví s nadsázkou, vtipem, dojetím a trochu i s parodií štěstí jednoho páru. Každodennost. Jak se potkali, zamilovali, měli děti, jak čas běžel…Pak přijde nevěra, hádky, přetahování, usmíření. Nedali jsme tomu jasný konec, každý ať si domyslí, jak to dopadne.

Je pro vás důležité bořit uměním klišé, jako je tradiční rozdělení rolí: slabá žena – neotřesitelný muž?
Podle mě nabízíme několik způsobů, jak se na tu hru dívat. Třeba i trochu prvoplánově – představení hodně stojí na postavě, kterou hraju, takže to můžete sledovat mýma očima, očima maličké ženy. Jednu věc můžu zaručit. Je to hra plná smíchu. Je tam kolem mě skupina mužů, ale podle mě jsou to spíš bytosti z jiného světa, duchové. Zosobňují pro mě dobré i zlé sny, utíkám před nimi.

Když chcete stát nohama na zemi, uvidíte skupinu chlápků, co šikanují jednu ženu a ona je všechny pošle do háje. Každý v tom zkrátka najde to, co bude chtít hledat. Jak říkám, hlavně to bude dost legrace. Lidé v hledišti se s námi smějí a přestávají se brát vážně. Vyprávíme beze slov – s lehkostí, vtipem, občas je to i trochu sci-fi. Inspirovali jsme se akčními filmy. No a ta klišé…nevím, jestli je nějak boříme, spíše se jimi bavíme.

Předpokládám, že bez humoru se asi neobejdete. Je to, co děláte, mezinárodní a tedy srozumitelné pro každého?
Teď jsme měli předpremiéru v Belgii, v Antverpách a Praha je teprve druhým místem, kde novinku představíme. Jsme docela zvědaví, jak bude reagovat české publikum. Hrajeme úplně bez textu, záleží čistě na vnímání fyzična. Naše těla slouží jako prostředník vyprávění, občas připomínají japonské loutky, tančíme, létáme vzduchem, naše akrobacie v sobě má i hodně erotický náboj.

A jsou tam scény, kdy se ocitnete v kuchyni, kde ožívají přístroje. Slova vlastně vůbec nepotřebujeme. Hodně nám pomáhá živá hudba a muzikanti přímo na scéně. Dodává to tomu ještě další smysl. 

Jak to vypadá, když vytváříte nové představení, včetně hudební složky?
Tvoření jako takové je pro nás proces plný radosti.  Teď jsme poprvé pracovali s divadelním režisérem Pierrem Guilloisem. Muzikanti si tvořili sami pro sebe, zároveň jsou ale s námi na scéně celou dobu, takže se proměnili i v herce. Inspirace byla oboustranná, zjišťovali jsme, jak to může vypadat dál. Všechno vyžaduje velkou přesnost, musí to do sebe zapadat. Je to docela humbuk, ale spolupracuje se nám hezky.

Tady na Letní Letné se pravidelně stává, že představení se posune trochu jinam, protože se třeba lidé začnou nečekaně nahlas smát a hodně se zapojují. Počítáte s tím?
Už v Antverpách jsme si vyzkoušeli, že publikum reaguje docela intenzivně. A v tom je právě genialita cirkusu, lidé s námi celé představení hodně prožívají. Při předpremiéře v Belgii se nám stala skvělá příhoda. V jedné chvíli se představení trochu zastaví, ztichne hudba. A do toho ticha najednou nějaká paní začala křičet: „Holka, nedej se, jdi do nich!“, a bylo to strašně nahlas. V tu chvíli jsem si jen říkala – páni, co se to tady děje?

V klasickém divadle by se nikdo takhle neodvázal. Ta paní to prožívala se mnou, tak to z ní vylétlo úplně automaticky. Je jasné, že si musíme hlídat, aby představení neztratilo rytmus, ale tyhle neopakovatelné momenty mám na cirkusu ze všeho nejradši.

Máte tady evropskou premiéru, co převažuje? Únava, zvědavost nebo napětí?
Mně se tady strašně líbí, jsme schovaní v parku, navíc jsme teď měli chviličku přestávku, takže jsme se jeden na druhého moc těšili. Přípravy byly náročné, museli jsme celé představení vytvořit a hodně jsme zkoušeli. Teď bude premiéra, takže jsme i maličko unavení, ale to k tomu patří. Pražská šňůra pro nás znamená velkou motivaci. A co říct víc? Všichni jsme zdraví, těla nám fungují, můžeme zalézt do stínu - prostě paráda. 

Kateřina Svátková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít