Hrál Boha a zachránil karlovarský festival. Poslechněte si sestřih rozhovorů s Jiřím Bartoškou
„Byl to nádherný vztah nejen pracovní, ale i lidský, protože Eva byla voda, já jsem byl oheň. Mám pocit, že kdyby festival dělaly dva ohně nebo dvě vody, tak ani jedno by nebylo dobré,“ řekl Janu Pokornému v roce 2022 herec a dlouholetý ředitel MFF Karlovy Vary Jiří Bartoška. Poslechněte si vzpomínkový sestřih rozhovorů, které s ním na Radiožurnálu kromě Pokorného vedla i Lucie Výborná.
LV: Říkala jsem si, že jak se hraje Palacký, tuším. Jak se hraje Göring, jak se hraje Učitel národů, je vlastně docela jednoduché. Ale Bůh, toho nikdo nikdy neviděl…
Bůh je právě v řezníkovi, je ve faráři, je v doktorovi. Vlastně jsem jenom vytáhl to, co jsem hrál předtím, dal jsem to dohromady, a byl z toho Bůh. Protože Bůh je skutečně v každém z nás. Je zbytečné ho hledat a vymýšlet, jak by se měl hrát.
Chceš-li natočit dobrý film, musíš splnit tři podmínky. První podmínkou je mít dobrý scénář, druhou podmínkou je mít dobrý scénář a třetí podmínkou je mít dobrý scénář. Absence dobrých scénářů je vidět, řekl v roce 2017 Jiří Bartoška
Takže se to hraje samo.
Myslím, že ano.
Dneska slavíme 100 tisíc minut odvysílaných hostů Radiožurnálu. Chtěla jsem se tě zeptat, kdybys měl příjemně strávit 100 tisíc minut libovolně po bartoškovsku – šťastně, spokojeně…
No tak jasně… Moc jasné to není, viď? (směje se)
Vím, že bys sis zapálil.
Jo, to jo. Dal bych si vychlazené dobré pivo. Někdy spíš na jaře nebo na podzim, protože nemám rád léto ani zimu.
Nevím, proč mě to napadlo, je to strašná asociace. Pana Wericha se ve své době ptali, jakou knížku by si vzal s sebou na opuštěný ostrov, a on řekl Josefinu Mutzenbacherovou, což je takový slavný pornografický román z první republiky. Nebyl moc znám, takže to ta reportérka nebo ten novinář přešel. Říká: „Dobře, tak Josefinu Mutzenbacherovou jako knížku, a s kým byste chtěl být na opuštěném ostrově?“ A on řekl: „S Josefinou Mutzenbacherovou.“ (směje se)
Poslední rozloučení s Bartoškou proběhne v Dvořákově síni Rudolfina 20. května
Číst článek
Ne že bych chtěl být s Josefinou Mutzenbacherovou, ale něco takového klidného. To by bylo docela příjemné.
Hvězda Bolek Polívka
JP: Tento rok obdrží vaši cenu, Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary Jiřího Bartošky, Bolek Polívka. To byl chytrý nápad vzít sem Zapomenuté světlo. Jak vás to napadlo?
Bolek Polívka, a teď nevím, jestli to bylo v roce 2015, dostal Křišťálový globus za mužský herecký výkon. Bolek je můj souputník. Byl jsem s ním na škole, byl jsem s ním v angažmá v Huse na Provázku, a jsme tím pádem kamarádi strašných let.
Dneska jsem četl titulek, jestli to není z protekce. (směje se) Říkal jsem: „Probůh, politika se pasíruje do našeho života. Proč když politici rozdávají kamarádům pozice, bych já nemohl Bolkovi dát medaili?“
Jaké to bylo na Provázku s Bolkem? Bolek byl pro vás tenkrát hvězda.
Bolek byl hvězda, a hlavně měl tu výhodu, že byl sám sobě režisérem, sám sobě autorem a sám sobě interpretem. My jsme na Provázku začínali ještě jako studenti a v okamžiku, kdy Provázek dostal statut profesionálního divadla, tak jsme s Karlem Heřmánkem, s Pecou, s Gábinou Vilhelmovou zakládali soubor.
Ale Provázek byla biomechanika. Chtěli jsme dělat herecké divadlo, takže jsme po roce a půl odešli do Ústí nad Labem. Loni bylo 50. výročí založení Činoherního studia, a to je člověk docela pyšný na to, že zakládal dvě takto slavná divadla. Asi čtyři roky po angažmá v Ústí jsme šli do Divadla Na zábradlí.
Zachránil filmový festival, píšou americké deníky o Bartoškovi. Vzpomněl si i Russell Crowe
Číst článek
Čím byla pro váš profesní život inscenace Jakub a jeho pán?
Někdo se ptá: „Máte nějakou vysněnou roli?“ A já říkám, že role by se neměly vysnívat, protože je to kolektivní práce. Něco si vysníte, ale máte režiséra, s kterým si nerozumíte, máte partnera, s kterým máte hrát, a z toho snu se může stát noční můra. Takže je lepší u divadla nesnít.
Ale kdybych si měl něco vysnít, tak je to Jakub fatalista, který přišel nezávisle na tom. S Karlem jsme ho hráli možná přes 30 let, opravdu to neodhadnu. A bylo zajímavé, že když jsme ho hráli ještě v minulé době, tak jsme přesně věděli, na kterou repliku bude aplaus a lidi budou reagovat.
Pak přišel rok 1989 a najednou to zmizelo. Nevěděli jsme proč a uvědomili jsme si, že do té doby divadlo a film suplovaly noviny a suplovaly svobodu. A potom už to nebylo zapotřebí. Najednou jste si uvědomil, že si tam lidi našli něco jiného a byly úplně jiné reakce.
Takže skvělá Kunderova dramatizace, kterou tehdy ještě podepsal Evald Schorm, aby se mohla realizovat v Ústí. Bylo to nádherné představení. A Milan Kundera nám slíbil, že se určitě někdy přijede podívat. A když hrajete představení dlouho, tak se stane, že se rozveze a ztrácí rytmus. Ale Jakub držel pořád pohromadě, protože jsme si říkali: „Dneska možná přijede.“
Oheň a voda
Máme za sebou další chvilku autogramiády v našem přenosovém voze na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Další podpis Jiřího Bartošky, odevzdaná pohlednice a vzdušný polibek. To bylo krásné, neřkuli až dojemné. Pak tady byla ještě jedna dojemná věc. Sám jste zahájil výstavu na počest vaší dlouholeté karlovarské souputnice Evy Zaoralové. Jaké to bylo?
Někdo říkal, proč jsme se vlastně před 29 lety dali s Evou dohromady, a já jsem říkal, že jsme chtěli zachránit festival, protože tehdy ministr kultury, pan Tigrid, dospěl k názoru, že festival není perspektivní a že se zruší. Je to druhý nejstarší festival na kontinentu – proč rušit takovou věc, proč ji nezkusit znovu nastartovat?
2:09
Moskevská ulice ve Varech by se mohla jmenovat po herci Bartoškovi. Petici podepsalo přes 2000 lidí
Číst článek
Měl jsem pana Tigrida rád, a byl to dokonce soused, bydleli jsme vedle sebe v Maiselovce. Ale bylo to možná tím, že žil dlouho ve Francii a netušil, co pro nás karlovarský festival znamenal. Takže se založila nadace.
V té době se – od roku 1959 – karlovarský festival střídal s moskevským festivalem. A první, co jsme s Evou Zaoralovou udělali, bylo, že jsme zajeli do Moskvy a oznámili jsme jim, že se střídat nebudeme. Mám pocit, že jim to taky vyhovovalo, protože tím pádem mohli mít i moskevský festival každý rok. A začala, nazvu to velkohubě, nová éra karlovarského festivalu tím, že se vrátil do pravidelnosti.
Jak říkám, chtěli jsme ho zachránit. Dneska je to 29 let, kdy se ze záchrany stalo to, že jsme se snažili, aby byl každý rok když ne o patro, tak aspoň o dva schody lepší a lepší.
Eva byla matkou rodu. Evě na pohřbu jsem řekl, že se nám podařilo v roce 1993 naplnit paragraf bigamie, kdy já jsem to měl povolené od manželky a Eva, protože už předtím se jmenovala Šebánková, Königová, Zaoralová, tak tam už to bylo jedno, jestli bude Bartošková. A byl to nádherný vztah nejen pracovní, ale i lidský, protože Eva byla voda, já jsem byl oheň. Mám pocit, že kdyby festival dělaly dva ohně nebo dvě vody, tak ani jedno by nebylo dobré.
Jak si Jiří Bartoška užíval roli čerstvého dědečka? Proč preferoval konfekční obleky? A jaký měl názor na tzv. nekonečné seriály? Poslechněte si celý sestřih rozhovorů v úvodu článku.
