Jirka vyvolával dojem, že je nesmrtelný, říká o velikánovi filmu Bartoškovi Vetchý
„Ztratili jsme něco nenahraditelného. Jirka by měl radost, kdybychom se všichni snažili být o trochu lepšími lidmi,“ říká ve vysílání Radiožurnálu o zesnulém herci a prezidentovi filmového festivalu v Karlových Varech Jiřím Bartoškovi Ondřej Vetchý. V rozhovoru vzpomíná, jak mu Bartoška v 80. letech zařídil, aby nemusel jít na vojnu.
Existuje jediné slovo, kterým byste dokázal Jiřího Bartošku popsat? Nebo to vůbec není možné?
Myslím, že by to šlo. Jediné slovo, které by ho vystihovalo, je „nenahraditelný“. Ale pod tímto slovem se skrývá mnoho dalších významů, které alespoň částečně vystihují jeho osobnost a charakter.
Chlapa jako Jirku Bartošku bylo strašně snadné si zamilovat, vzpomíná Ondřej Vetchý
A souvisí to s tím, že jsme tím zásahem dotčeni úplně všichni, kdo žijeme v české kotlině a sdílíme stejné historické souvislosti. Tu ztrátu pociťují i ti, kteří Jiřího Bartošku osobně neznali. I pro ně byl někým výjimečným – osobností, autentickou autoritou, samorostem naprosto charakterním a s jedinečným smyslem pro humor.
Když jsem se zamýšlel, co bych mu mohl vytknout, nic mě nenapadlo. Byl to komplexní člověk, který budil dojem něčeho pevného, jako je Karlův most nebo Hradčany. O to víc šokující je, že takový člověk odešel. Není ho čím nahradit.
Strašně snadné milovat
Jste o patnáct let mladší. Vzpomínáte si na své první setkání s Jiřím Bartoškou? Co ve vás zanechal?
Měl jsem tu čest, že mě obsadil režisér Moskalyk. Myslím si, že Jirka Bartoška s Karlem Heřmánkem byli jeho oblíbení herci. A já, tehdy ještě na škole nebo těsně po škole, jsem dostal malou roli. A myslím, že jsme si byli milí s oběma klukama, že mě brali a akceptovali.
2:44
Zemřel herec Jiří Bartoška. Prezidentovi filmového festivalu v Karlových Varech bylo 78 let
Číst článek
Na konci školy jsem pak od režiséra dostal nabídku do Činoherního studia v Ústí nad Labem, přebíral jsem představení Jakub a jeho pán od pana Kundery v režii Ivana Rajmonta. Hrál jsem tam s nimi několik let mladého Otrapu s úžasnými lidmi jako Jiří Schmitzer, Leoš Suchařípa a byl jsem obklopený těmahle unikátníma chlapama, se kterými jsme se asi měli hrozně rádi.
Pamatuji si, že jsem tehdy bojoval o modrou knížku, protože to bylo na sklonku 80. let, a jít na vojnu pro mě bylo úplně nepřijatelné. A Jirka mi tehdy říkal: „Hele, já mám játra úplně nadranc, tak s tebou ráno vstanu v pět, pojedeme spolu do nemocnice, tam ti naberou krev, vyměníme to za moji, to pro mě ty sestřičky udělají.“
A tenhleten velikán, idol ženských srdcí i respektovaný chlap od spousty mužů, byl ochotný tohle pro mě udělat. A od té doby byla každá naše schůzka jako setkání s členem rodiny, ale té povedené rodiny.
Jirka měl dar, že ho museli milovat všichni – kromě hlupáků a pokrytců a idiotů, jen ti ho možná nemilovali. Kdo byl otevřený a schopný dohlédnout jeho výjimečnost, ten ho musel milovat, bylo to strašně snadné si zamilovat chlapa, jako byl Jirka Bartoška.
‚Dunhillky‘
To jsou krásná slova od vás na adresu Jiřího Bartošky. Byli jste si hodně blízcí podle toho, jak na něj vzpomínáte. Dovolil jste si mu někdy říct, aby tolik nekouřil?
To asi ne. Ono to k němu patřilo a působil tak samozřejmě, nikdy si na nic nestěžoval, protože byl tolik velkorysý a statečný. Ty „dunhillky“ v jeho ruce byly takovou nedílnou součástí jeho osobnosti. Kdybych uměl malovat a měl bych Barťáka namalovat, tak by určitě měl tu dunhillku v ruce nebo v puse.
8:18
Byl to obrovský frajer, vzpomíná na Bartošku režisér Zelenka. Podle Vašáryové odešel charakterní elegán
Číst článek
Myslím, že s cigaretou byl Jiří Bartoška úplný. Takže do toho neměl asi nikdo právo vstupovat. A taky říkat někomu, co má dělat, když je takovýhle chlápek… Myslím, že jsme byli vlastně všichni rádi, že ho máme, a tohle byla taková banalita, kterou nikdo neřešil, že kouřil jako protržený. Snad jen jeho paní, jeho blízcí, protože se o něj báli.
Ale Jirka vyvolával dojem, že je nesmrtelný, takže to nikoho ani nenapadlo.
Jakou vzpomínku na Jiřího Bartošku si uchováte?
Uchovávám si pocit, že když odcházejí lidé jako Jiří Bartoška, připadám si znovu jako dítě, které opouští dospělí. A říkám si, že svět se stává méně přívětivým místem s odchodem takového člověka.
A padá na mě obava, ne jestli ty lidi budeme schopni nahradit, ale fungovat dál naprosto přirozeně.
Jeho odkaz není jen v karlovarském festivalu, na který ale i díky jeho charismatu a atraktivitě jezdily zahraniční hvězdy, protože jim v jeho přítomnosti bylo strašně hezky. On ten festival setrvale ukotvil ve světě filmu jako zcela validní a respektovaný. Festival v nádherném městě, který reprezentoval úžasný chlápek.
Vysílání Dvojky
Dvojka, stanice Českého rozhlasu odvysílá: O. Knitl: Ďáblova rodina - v pátek 9. 5. od 20.00 (Jiří Bartoška v roli režiséra Polanského), J. Verne: Děti kapitána Granta (J. Bartoška v roli kapitána Johna) - v sobotu 10. 5. od 13.05.
A my, kteří jsme ho znali a milovali, když si na něj vzpomeneme, tak se asi pousmějeme a, pokud jsme tak nastavení, pocítíme spoluodpovědnost. Budeme se pokoušet si říkat, jak by se asi Jirka zachoval v téhle situaci? Co by asi chtěl?
Naší nadějí je, že pokud nám ty situace budou Jirku evokovat, budeme snažit dělat trochu za něj. Tam kam dosáhneme, kam dohlédneme. Ten odkaz ve mně zůstává.
A právě i díky těmto vašim slovům bude samozřejmě odkaz Jiřího Bartošky žít dál. Moc díky za váš čas i za rozhovor.
Já také děkuji. Chtěl bych jen ještě jednou zopakovat, že ti lidé, kteří Jiřího Bartošku osobně neznali, ztratili něco nenahraditelného, úplně všichni. A Jirka by asi měl radost, kdybychom se všichni snažili být o trochu lepší lidi.
