Na druhé straně tůně je o něco lepší svět, přibližují herečky tajemství filmu Na druhé straně léta
Tajemnou bránu, kterou jako protagonistky snímku Na druhé straně léta objevily, jim režisér Vojtěch Strakatý vysvětlit zakázal. Herečky Eliška Bašusová, Nikola Kylarová a debutující Lucie Fingerhutová průchod do jiného světa alespoň přibližují. „Je to prostě jiné prostředí, kde odplouvají naše problémy, které máme u nás doma nebo na chatě,“ nastiňuje Eliška Bašusová.
Kdybyste, posluchači, viděli, jak všechny tři najednou zjihly a navzájem si ukazovaly, že teď mají husí kůži. Čím to je, tou hudbou nebo vzpomínkami? Čím to je, Nikolo?
Nikola Kylarová: Já vlastně nevím.
Seč má nádherné kouzlo a natáčení pro nás byl jeden krásný výlet, říká herečka Lucie Fingerhutová. Není to vždy tak růžové, opáčí Eliška Bašusová
Potom, co jsem to už jednou viděla celé a co jsme měli různý debaty a rozhovory, se sebe ptám, jestli ve mně tolik dřímá ta Alma a jestli jsem ji pořád nedokázala opustit, nebo jestli je ten film opravdu tak napínavý a emoční. Viděla jsem začátek dvakrát a ve chvíli, kdy jsem viděla ten ostrov v mlze, mi naskočila husina. Vím, že to je krátký čas a že časem na to přijdu, ale dodneška si nedokážu odpovědět, čím to je, že mě vždy dostane už jen ten ostrov.
Už jsem se s tím psychicky smířila, že mi neřeknete, co bublá v té tůni a jak ten portál, do kterého se noříte, vlastně funguje. Nicméně na jedné straně je sečská přehrada. Eliško, co najdeme na té druhé straně?
Eliška Bašusová: To je těžká otázka. Myslím si, že na druhé straně těch tůní, kterých je po světě několik, je vždy o kousek lepší svět pro konkrétní postavy.
NA DRUHÉ STRANĚ LÉTA
Film Na druhé straně léta je o dívkách, které bydlí na chatě u jezera. Na ostrově najdou průchod do jiného světa, takovou bránu, a kvůli této bráně prožívají potom i docela vypjaté situace, ve kterých jde také o život.
Není to jenom Seč, Chorvatsko, ale je to jiný svět jako takový, který najdeme v sobě?
Bašusová: Je to stejná planeta Země, ale jiné místo na ní. Ani nevíme, jestli je to zahraničí, prostě jiné prostředí, kde odplouvají naše problémy, které máme u nás doma nebo na chatě.
Lucie, zásadní otázka, jaké bylo natáčení? Asi nikdy nejde žádné natáčení přesně tak, jak si to štáb idylicky naplánuje. Vždy se stane něco, co vám trošku zkazí plány. Musely jste během natáčení improvizovat?
Lucie Fingerhutová: Musely. Vojta je skvělý režisér, takže nám dával všem prostor na to, abychom si postavy osahaly, šly s postavami i do extrémů, různě nás kombinoval.
Už na castingu, který trval opravdu dlouho, jsme si všechny vyzkoušely postavy navzájem. V nějakých scénách nás nechal improvizovat, když se to zrovna líbilo, ale ne, že bychom úplně musely.
28:11
Sbormistr je jeden z nejlepších filmů posledních deseti let. Hnusil jsem se sám sobě, líčí Juraj Loj
Číst článek
Už jste si někdy třeba řekla, Lucie – protože pro vás to je opravdu otvírák do světa showbyznysu – že to herectví není taková legrace, jak to možná v dramatickém kroužku vypadá?
Fingerhutová: Samozřejmě, že jsem si to řekla během natáčení.
Asi jsem si ani nedokázala představit, jak strašně náročné je takto pomalu každý den vstávat, ještě se připravovat v maskérně – protože moje postava má jizvy, tak příprava jizev byla náročná, trvalo to dlouho – pak s tím celý den fungovat a točit s tím. Už třeba jen potápění do tůní bylo neskutečně náročné. Tůně byly ledové a nebyly úplně nádherné. Je to hodně těžké.
Eliško?
Bašusová: Já bych k tomu jen dodala historku. Já jsem dnes šla zrovna okolo s kočárkem takovou plouživou chůzí a zaslechla jsem rozhovor dvou lidí, kdy chlapec říkal své slečně, že to herectví je hrozná pohoda, že to je jako když ráda jezdíš na koni, akorát že oni za to berou peníze. Tak bych chtěla říct, že to není vždy tak růžové.
