Většinou se považuje za klad, když film dokáže vtáhnout diváky do děje. Pokud vás ale při stominutové kontinuální migréně Kate Winsletové v novém snímku Woodyho Allena začne také bolet hlava, nic dobrého to nevěstí.

Recenze Coney Island 12:25 5. ledna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bezmála 100 let se nad jedním ze zábavních parků na americkém Coney Islandu rozpíná zvláštní ruské kolo s názvem Wonder Wheel (v překladu Kolo zázraků). Zvláštní je proto, že zatímco některé jeho kabiny tradičně opisují spolu s konstrukcí kruh, jiné se přitom houpají po dráhách vedoucích uvnitř něj.

Ledovec a superspratek. Film Borg/McEnroe ukazuje špičkový tenis a tlak, který s sebou nese

Číst článek

Podobně jako Kolo zázraků se i filmaři pouštějí do kousků, které jejich diváky překvapí. Zkouší žánry, experimentují s tématy, mění vypravěčské hlasy. Jejich rukopis ale zůstává čitelný. Tvorba Woodyho Allena mezitím už několik let obíhá stále dokola po vlastním kruhu. Nepřináší nic, co bychom nečekali a neviděli mnohokrát předtím, a tak nezbývá než doufat, že za to bude stát alespoň výhled.

V teorii nezní metaforický výhled z Allenova Kola zázraků vůbec špatně. Jim Belushi hraje alkoholického kolotočáře a Kate Winsletová jeho ženu, bývalou herečku, která si z nespokojenosti ze směřování svého života začne s mladým plavčíkem Justinem Timberlakem. V roli Belushiho dcery se pak objeví Juno Temple, která jim svým příchodem bezstarostné cizoložství překazí.

Existuje pochopitelně verze scénáře, kde rostoucí hořkost zhrzené hlavní hrdinky budí v divácích odpor i sympatie. Podobně totiž existuje i verze Kouzla měsíčního svitu, která vykresluje Colin Firtha a Emmu Stonovou jako věrohodnou mileneckou dvojici. 

V takovém vesmíru by však musel Allen konečně upustit od svých otravně teskných vzpomínání na dobu minulou, v nichž se pravé lásky nedočkáte, pokud zrovna nejde o náklonost mezi starším mužem a mladou ženou nebo o milostný trojúhelník muže a žen dvou generací. Tehdy totiž příběh nezvratně končí jako autoportrét.

Ve scénáři Kola zázraků se jen znovu potvrzuje, že Allen nerozumí ženám – ačkoli se herečky, které zrovna hrají v jeho filmech, snaží namluvit světu opak. Charakter Kate Winsletové se tak smrskne do jedné nekončící migrény, kterou ani držitelka Oscara neustojí se ctí. A její role není ani komplikovaná, ani zajímavá, jen prostě nepříjemná.

Divák se navíc musí poprat s tím, co Timberlakeův vypravěč a dramatik-amatér slíbí v úvodu: že se jeho příběh bude ubírat k teatrálnosti a melodramatičnosti. A zatímco si tak postavy postupně přijdou odříkat své monology, režie se pere s kamerou, o jaký typ filmu má vlastně jít. Děj nějak ubíhá, až jednou naštěstí konečně skončí, aniž by přitom vyvolal náznak emoce (je nuda emoce?) nebo humoru. Ledaže by vám přišla vtipná pyromanie.

Jednoho dne možná Woody Allen vyčerpá zásobu svých životních frustrací a tužeb a najde si jiný objekt ke zfilmování. Do té doby ovšem můžete allenovky s klidem ignorovat, protože o nic nepřijdete.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít