Můžete hodiny hledat vhodná slova k tomu, abyste shrnuli životopisný snímek o pověstném souboji Švéda Björna Borga a Američana Johna McEnroea ve finále Wimbledonu v roce 1980. Pak se ale ukáže, že jeho podstatu už perfektně pojmenoval na ČSFD uživatel tuntavala, a to v pouhých třech slovech: psychicky labilní tenisté.

Recenze Wimbledon 11:15 3. ledna 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Přezdívalo se jim různě. Ledovec a superspratek, jehla a sekera. Ve své době byli Björn Borg (Sverrir Gudnason) a John McEnroe (Shia LaBeouf) rockovými hvězdami tenisu. Oba proslavení svoji osobitou technikou, oba svým způsobem odkázáni k životu v osamění.

Jejich utkání ve finále Wimbledonu v roce 1980 dodnes pamatují fanoušci, novináři i sportovní kroniky. Čtyřiadvacetiletý Švéd na londýnském grandslamu obhajoval pátý titul, zatímco dvacetiletý Američan si šel pro své první vítězství. Publikum ale vidělo jasného vítěze v Borgovi a na McEnroea, který si za své několikaleté působení vysloužil pověst vulgárního cholerika, v úvodu zápasu bučelo.

Romantická komedie v historickém kostýmu. Marie Terezie vnáší humor do mocenských machinací

Číst článek

Jenže to McEnroea nezlomilo. Na konci neskutečného čtvrtém setu přišel slavný 22minutový tie-break. Vše rozhodl až pátý set, ve kterém tenisté bojovali do posledního záchvěvu energie.

Koprodukční snímek Borg/McEnroe (psáno s lomítkem, bez něj, nebo s vs.) vrcholí tímto památným zápasem. Nabízí přitom nebývale napínavou atmosféru pro příběh, jehož výsledek většina lidí zná.

Nepracuje přitom s nijak přelomovým motivem. Souboj stoického kalkulátora s výbušným sokem patří k těm nejtradičnějším literárním látkám. Jen pokud se budeme držet sportovního žánru, tak se podobný scénář odvíjel v Rivalech Rona Howarda nebo úplně nejčerstvěji v tenisovém Souboji pohlaví. Zatímco v komediálněji laděném snímku s Emmou Stoneovou a Stevem Carellem byla ale klíčovým tématem vzpoura proti společenskému sexismu, v Borg/McEnroe jde o čistý tenis.

Vidíme ho z ptačí perspektivy, z detailu i divácké tribuny. A když postavy odejdou z kurtu, jejich mlčenlivý pohled jasně nasvědčuje, že stále myslí na tenis. Každá konverzace vede zpátky mezi bílé čáry, každý flashback prohlubuje motivaci k dalšímu sebrání rakety. Ačkoli nás rozděluje takřka 40 let, jako diváci jsme zpátky ve finále Wimbledonu. Sedíme v hledišti a uvnitř hlav nejlepších tenistů té doby – přihlížíme, chápeme.

Co totiž dělá z debutu dánského režiséra Januse Metze opravdový zážitek, je způsob, jakým se zavrtává do myslí svých protagonistů. Bere je jako zlomené duše skrývající se za raketami, protože nic jiného než tenis ve svém životě neznají.

McEnroeův vztek vychází z věčné snahy překonat něčí stín, Borgův chlad zase z pečlivě udržovaného exteriéru, za nímž stojí obsedantně kompulzivní porucha a potlačené emoce. I když snímek očividně vede diváka k tomu, aby fandil dlouhovlasému Švédovi, LaBeouf v rozháraném Američanovi nachází křehkost, s níž nelze nesympatizovat. V roli McEnroea herec navíc zvláštním způsobem mládne, čímž navrací pocit svých prvních rolí, kdy jsme se do něj zamilovali – ještě před všemi těmi aférami.

Režisér Janus Metz chápe tlak, který zakouší profesionální tenisté, a v atmosféře svého malého filmu ho imituje. Pracuje přitom s několika jazyky, řadou českých lokací i britskou odnoží Cimrmanů na stolci rozhodčích. Hollywoodskému stylu nemůže být vzdálenější. Naštěstí.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít