Soltészův román začíná známou formulkou o tom, jak je následující text výplodem fantazie, ačkoli některé jeho postavy nebo události mohou připomínat realitu. Volba slov ale naznačuje, v jaké náladě se bude Sviňa dále odvíjet.

Autor, sám se označující za „nestydatě si vymýšlejícího presstituta“, přísahá, že se děj odehrává v zemi, která by klidně mohla být Slovenskem, ale není. A vyzývá kohokoli, kdo se v knize pozná, aby neváhal a okamžitě se přihlásil na nejbližší policejní stanici. „Nezapomeňte si občanský průkaz a zubní kartáček,“ dodává Soltész.

V několika satiricky laděných kapitolách vykresluje zdánlivě nesourodé příběhy manipulace s mocí, v nichž ožívají archetypálně pojmenované postavy, jako je předseda vlády Bobo, ministr vnitra Ňuňu nebo vycházející novinářský talent Ondro Mladý, kteří se spolupodílejí na citelně nevyrovnaném fungování systému vah a protivah v jakési Malebné zemi pod Drobnými velehorami.

Pojítkem je podnikatel Lolo Wagner, přítomný v každé z dějových linek alespoň svým vrženým stínem. Sám Soltész to v rozhovoru pro server Aktuality.sk shrnul slovy: „Moc, peníze a sex. Asi i drogy a chlast. Hrstka lidí, která uvěřila, že může všechno. A jeden obyčejný vyděrač, který drží většinu z nich za koule. Systém běžel hladce, dokud se nezačal zadrhávat na Ondrovi.“

Knižní Sviňa zvládá být zároveň vágní i natolik specifická, aby čas od času vytrhla čtenáře z iluze naprosté fikce. Novinář v ní s chladným odstupem přistupuje k násilným scénám, ale nikdy na únor lidské důstojnosti. Postavy mluví hovorově, často až v komických hláškách. Některé repliky si dokonce sem tam vypůjčují opět ze skutečné předlohy.  

Soltész vytváří skoro až úsměvně zjednodušený svět (nebo snad jen touto perspektivou filtruje složitou realitu?), v němž operuje jasně vymezené dobro a zlo. A jako v každém správném příběhu s morálním poselstvím má dobro tu nevýhodu, že musí hrát podle pravidel. Možná trochu naivně se tak mnohokrát zdůrazní, že novináři jsou ti, co dodržují zákony a hledají důkazy k potvrzení pravdy, zatímco mocí opilí politici a policisté si vytvářejí vlastní pravdu.

Filmové adaptaci Čengel Solčanské a Biermanna se daří celkem věrně zrekonstruovat mrazivou atmosféru knihy, aniž by se v něm pouštěli do výraznějších uměleckých projevů. V omezeném prostoru celovečerního snímku se ale automaticky zdůrazní zúspornění spletité sítě vztahů a dějových linek, které proto mohou hraničit s bagatelizací.

Charaktery, které už v předloze měly vícero reálných předobrazů, se tím pádem ještě přísněji pospojují dohromady, čímž vytvoří osobnostní typ, který spíše než psychologií oplývá přidanou funkcí. A mozaika kauz spojená jménem Wagner, nejlépe znázorněná komplikovanou kresbou, s níž si novinář Ondro Mladý musel obhajovat své nesrozumitelné analytické texty před šéfredaktorem, se zploští do poměrně přímočarého a ničím neobvyklého thrilleru.

Páteř románu ale zůstane víceméně nepoškozená. Je tu politik Bobo (Marko Igonda), který s pomocí podnikatele Wagnera (Josef Vajda) stoupá po žebříčku politického vlivu. Ministr Ňuňu (Dano Heriban) má pod palcem policii, a tak zajišťuje, aby šlo o výhodný vztah pro všechny zúčastněné strany.

Ředitelka resocializačního zařízení pro problematickou mládež (Diana Mórová) pro ně svým vlastním způsobem opečovává mladistvé dívky (Dana Droppová, Petra Dubayová). A všechno jim prochází, dokud se o jejich nekalé praktiky nezačne zajímat investigativec Ondro (Andrej Remeník).

V určitém smyslu to zjednodušení nevadí. Největší síla Svině, jak té knižní, tak filmové, totiž pochopitelně netkví ve schopnosti zaujmout jako originální politický thriller – i když jednoho dne se tak na něj třeba bude dát dívat. Kdepak. Její síla vychází z prostého faktu, že za všemi těmi rozkošnými přezdívkami a fabulační zkratkou stojí skutečný obraz společenských poměrů na Slovensku, které před dvěma lety zapříčinily vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Filmaři se odhodlali k tolik nevděčnému a nebezpečnému kroku, jako je adaptace dva roky staré knihy, která se přímo týká živé kauzy, jejíž následky známe a v přítomnosti stále pociťujeme. Ačkoli ji tedy nemohli dosledovat do jejího, doufejme, blížícího se konce, dává smysl, proč se před významnými slovenskými volbami do podobně ukvapené produkce pustili.

Kuciak v tom má klíčovou roli. I když jeho jméno ve snímku nezazní, ani nedojde na článek o „italské mafii na Slovensku, jejíž chapadla sahají i do politiky“. Přesto je jasné, že osud, jaký ho potkal, čeká také jeho velmi podobné i velmi rozdílné alter ego Ondru.

Nakonec Sviňa není o Jánu Kuciakovi, ale o tom, co představuje a jaký je jeho odkaz. Divákům to už v úvodu prozradí vyprávění o pradávném Gaumátovi. Doslova v něm zazní: „Nikdo si nedovolil říct nic, dokud nepřišel on.“ Jakkoli matoucí je to, jakým způsobem film předkládá jednotlivé události, jeho společenský apel je zcela zřetelný: Tohle se děje a bude se dít, pokud budeme stát stranou, přihlížet a necháme se zastrašit od boje, který stojí za to bojovat.

Snímek Sviňa měl v českých kinech premiéru 20. února.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít