Sex, Láska a Sny. Norská trilogie filmů prozkoumává emoce s novou citlivostí k tápání a hojení
Volná filmová trilogie Sex, Láska a Sny se uzavírá třetím snímkem. Norský režisér Dag Johann Haugerud se ve Snech noří do pocitů, které obklopují naše hledání, dospívání i mezigenerační dialogy. Film Sny je teď k vidění i v českých kinech.
Šedesátiletý norský režisér Dag Johann Haugerud má za sebou dlouhou kariéru, ale v Česku dosud nebyl moc známý. Uplynulý rok pro něj byl z hlediska slávy mimo svoji domovinu zásadní. Jeho trilogie filmů Láska, Sex a Sny byla uváděna na prestižních evropských festivalech a závěrečný díl Sny dokonce vyhrál Zlatého medvěda, hlavní cenu letošního berlínského filmového festivalu Berlinale.
První snímek, Sex, je o sexualitě a identitě. Hlavními postavami díla jsou dva kominíci, bezmála padesátníci. Oba jsou ženatí a jeden z nich zažil vůbec první homosexuální kontakt v životě. Nepovažuje se rozhodně za gaye.
Sex na Vánoce je dobrý nápad. Norský režisér přibližuje film, kde jsou dva kominíci a žádný vztek
Číst článek
Oba dva muži cítí, jako by mohli být něčím mnohem víc, než dosud byli a o čem si troufali snít. Nikdo je za jejich chování homofobně neostrakizuje, ale sex pochopitelně vyvolá další tenze v jejich okolí. Zdá se, že kominíci sami sobě vnitřně rozumějí stejně málo, jako je chápe okolí.
Láska nám představuje několik lidí ze současného Osla, do jehož místopisu je film (znovu) velmi konkrétně a pevně zasazený. Lékařka Marianne je rozhodnutá nespoléhat na žádné závazky. Její kolega sanitář se vydává na noční plavby trajektem, kde pomocí seznamovacích aplikací hledá kontakty na jednu noc.
Snímek ukazuje jak upřímnou mezilidskou péči osvobozenou od sexu, tak znovu navazovanou víru ve vztahy po mnoha životních zklamáních.
Vášeň a zklamání
Aktuální třetí díl trilogie Sny navazuje příběhem studentky Johanne, která se zamiluje do své učitelky. Johanne, hraje ji autenticky zatím neznámá Ella Øverbye, si vysní vzájemný vztah a píše si o něm deník. Profesorka je navíc nositelkou velmi podobného jména. Zatímco dívka se jmenuje Johanne, učitelka Johanna.
O čem sní Berlinale a jaké sirky vytahuje z krabičky. 75. ročník festivalu hledal nový směr a vyhrály Sny
Číst článek
Sledujeme Johanninu vášeň, ale i následné zklamání z neopětovaného, nerovnovážného vztahu. Z filmu se ale nestává studie mocenských, toxických a nerovných vztahů, jednoho z typických motivů tematizovaných současnou kinematografií.
Naopak, snímek Sny se smyslem pro jemnou komiku sleduje zrání, trpkosti v procesu zmatení, odmítnutí a míjení, ale zároveň laskavost a proces hojení. Haugerud se soustředí i na atmosféru, která Johanne obklopuje, mimo jiné proto, že na dívčino citové vzplanutí ambivalentně reaguje okolí.
Bude z deníkových zápisků „nezralé studentky“ literární dílo nové autorky? Nebo půjde o skandál? Nebude kniha svědectvím, nebo ohrožením pro autorské ego někoho dalšího?
Johannina matka nejprve považuje dívčin emotivní zápis za svědectví o zneužití studentky pedagožkou. Dívčina babička je spisovatelka a v textu vidí bezprostřednost a další literární kvality, dokonce takové, které profesně konkurují i jí samotné. Vede ji to k reflexi vlastního stárnutí a hořkosladce říká na procházce lesem mimo jiné, že sexuálně debutovala příliš brzy a literárně příliš pozdě…
Překvapeně a překvapivě reaguje i samotná učitelka, která dokonce, možná na svou obranu, řekne, že se fantazírováním studentky cítí až zneužitá. Z filmu ale její postava ustupuje, snímek se stává příběhem tří ženských generací v jedné rodině, s Johanne v centru.
Hledání zdravého odstupu
Celou trilogii, nejen Sny, tvoří civilní a uvolněné filmy o velmi svobodných postavách ve společnosti, která jim neklade žádné velké limity – ani v sexualitě, ani v lásce – ale přesto lidé nutně zažívají přerody, tápání a hledání. A během vyprávění do filmu prosakují různá drobná pozorování na téma víry, generačních rozdílů a podobně.
Muži vysvětlují svéráz hor a plácají ženy po zadku. Ve filmu Na horách kolabuje romantika i dobrodružství
Číst článek
Všechny tři filmy snímala kameramanka Cecilie Semec s důrazem na Oslo jako prostor, kde se osudy protínají, a na intimní atmosféru. Jedním z pojítek trilogie je to, jak hledáme zdravý odstup od svých emocí, které lásku, sex a sny nutně provázejí.
Haugerud točí velmi introspektivní a zároveň svobodné filmy, protože dialogy a akce ve Snech míří především dovnitř hrdinů a hrdinek.
Kdo jsme, když nás nikdo nechce? A kdo jsme, když zažíváme fázi nějaké životní změny a nevíme pořádně sami, kým jsme? Jak zvládneme vlastní zranitelnost, a to i ve společnosti, která není vůči nám není apriori agresivní? Takové otázky Haugerud filmem Sny a celou trilogií klade. Pomocí poměrně tradičních filmařských prostředků civilního dramatu přichází s novou citlivostí.
