„Pokud vám někdo ublíží na sítích, tak to vaše tělo a mozek prožívá úplně stejně, jako když vám někdo ublíží fyzicky na ulici,“ upozorňuje Iva Poláčková Šolcová.
„Snažil bych se teď zklidnit emoce, sednout si k jednacímu stolu, nastavit si vládní priority. Až potom se můžeme rozhodnout, co dál,“ říká Rudolf Špoták v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Úspěchem studie bylo, že emoce badatelé dokázali navodit i pozorovat. Mozek účastníků pokusu reagoval jinak, než když šlo o samotné kladné, nebo záporné emoce.
Ne každá emoce v noci spí. Paměť má třeba plné ruce práce! Jezdí totiž s vysokozdvižným vozíkem mezi regály a přemýšlí, kam uložit jakou vzpomínku. A taková Radost nemůže ani oka zamhouřit.
„Kolik příjemných a pozitivních pocitů vyvolá to, že jsme v tom spolu, že o tom mluvíme,“ říká o enviromentálním distresu v podcastu Balanc terapeutka, mediátorka a lektorka Zdeňka Voštová.
„Mysl je velmi často zvyklá bojovat s něčím negativním. Když si o sobě myslím, že jsem neschopný slaboch, tak mysl má automaticky sklon: ne, tak to není,“ popisuje fyzioterapeut Rychnovský.
„Současná doba je tímto signifikantní. My tělo neuvěřitelným způsobem zkoumáme, hodnotíme, potřebujeme všechno měřit, abychom dokázali spočítat, jestli jsme úspěšní, nebo ne,“ podotýká terapeut.
Ačkoliv jsou vědomé myšlenky pro nás důležité, nevědomé procesy, jak je popisovali například Sigmund Freud a Carl Gustav Jung, mají daleko zásadnější vliv.
„Můžeme odhadovat, že okamžik propuštění je pro psychiku podobně náročný, jako okamžik zajetí. Velmi často dochází k odtržení se od reality,“ popisuje bývalý vojenský psycholog Daniel Štrobl.
The age of anger, the politics of anger. Rage, wrath, annoyance. Everything revolves around politicians. They are hated, they are loved, they have huge fanbases.
„Ve velkých emocích nedokážeme vědomě vymýšlet, co je nejlepší řešení, takže se pak chováme automaticky a napácháme si v životě potíže,“ vysvětluje psychiatrička Alena Večeřová Procházková.
„Určitá míra stresu je důležitá, nutí nás žít, nutí nás k výkonu, ráno vstát, obléct se, je to takový bič, která nás drží při životě,“ vysvětluje psychiatrička Klára Látalová.
Autor řetězového e-mailu tvrdí, že ministerstvo školství rozesílá metodické pokyny, co třeba dělat s učitelem, který podporuje Putina. To ale resort jednoznačně odmítá.
Když žena řešila výpověď, padl na její adresu vulgární obrat ve smyslu „to je mi fuk“. Podle soudce se však o urážku nejednalo, neboť v daném kontextu výraz ztratil svůj urážlivý význam.
„Jediným mantinelem je to, co kdo je a není ochotný udělat,“ říká expertka na politickou komunikaci Eva Lebedová. Podobné kampaně se ale mohou obrátit i proti zadavateli.
Vánoční svátky jsou mezi dětmi oblíbené a přináší mnoho emocí, ty ale pro všechny děti nemusí být pozitivní. Centrum Locika připravilo rady, jak se chovat k dětem, které se na Vánoce netěší.
„Řízení auta může zesilovat některé rysy naší osobnosti, u každého se to liší. U některých lidí se dokonce projevují rysy, které jindy vidět nejsou, třeba agresivita,” tvrdí Tomáš Zuda.
O hrdinském skutku svého otce Nicholase Wintona se dozvěděl během jednoho televizního programu, kdy se moderátorka obrátila na publikum a řekla, ať si stoupnou ti, které zachránil Nicholas Winton.
„Nad dětmi máme obrovskou moc. Neexistuje nikdo, kdo by nad námi měl takovou moc jako naše matka,“ upozorňuje Zdeňa Šíp Staňková, autorka projektu Děti jsou taky lidi.
„Se záchranou vlků nejsou v Česku zkušenosti a ministerstvo životního prostředí zaspalo s přípravou plánu, jak v podobných případech postupovat,“ říká Štěpánka Kadlecová.
Nechtěné myšlenky lze dle Jelínka odehnat či přemluvit. „Jedna z možností je zaměstnat mysl něčím jiným nebo si s myšlenkami mohu popovídat. Uargumentovat logickými argumenty,“ vysvětluje Jelínek.
Při pláči se do těla uvolňují látky, které pomohou člověku zvládnout vypjaté situace. Ať už jde o slzy radosti, nebo smutku, tak chemická reakce, která se v těle spouští, je podobná.
„Já myslím, že je úžasné, když si děti hrají na válku, protože hra je bezpečná a v té fantazii mohou zastřelit vojáka, který jim rozbombardoval dům. A to je strašně léčivé,“ říká terapeut Peter Pöthe.