V Mordu je talent. Český debut zve publikum na rodinnou zabijačku v pohraničí

Film Mord mladého českého režiséra Adama Martince vypráví o rodinné sešlosti na zabijačce. Snímek natočený v pohraničí na Osoblažsku měl premiéru v hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu a teď ho promítají kina po celém Česku.

Recenze Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ze snímku Mord

Martinec má svoje chybující a nejednoznačné postavy rád | Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Režisér Adam Martinec zaujal publikum už jako student FAMU svými krátkými filmy Cukr a sůl a Anatomie českého odpoledne. Druhý jmenovaný, odehrávající se během letního dne u jezera a inspirovaný skutečnu tragickou událostí, mimo jiné získal Českého lva za nejlepší krátký film roku 2020.

O dva roky starší Cukr a sůl vyprávěl o partě stárnoucích kamarádů, kteří se jako každý rok sejdou na chalupě, aby grilovali a popíjeli. Tentokrát je jich ale poprvé o jednoho méně… Dvacetiminutový snímek poetikou i některými konkrétními prvky anebo obsazením odpovídá Martincovu celovečernímu debutu Mord.

Festivalové Vary, den pátý: Co přijde po Mordu aneb filmy ze sekce Budoucí premiéry

Číst článek

V novince, jejíž název, obávám se, připomene spíše při prvním setkání televizní detektivku, se také ocitáme daleko od českých anebo moravských kulturních a mocenských center. U místních osmdesátníků v osoblažském výběžku se jako každý rok schází celá čtyřgenerační rodina na zabijačku.

Staří rodiče, jejich syn Karel i dospělá vnoučata s partnery a svými dětmi sem přivážejí nejenom chuť se společně setkat, ale také svá traumata, partnerské problémy i charakterové nedostatky, se kterými moc nedokážou bojovat.

Navlhlé patrony a rodinné výčitky

V centru dění stojí Karel, kterého hraje otec režiséra Karel Martinec. Na zabijačce mu záleží ze všech nejvíc. Je to jeho návrat k rodičům, setkání s kamarády, jeho pýcha i pád. Vznětlivý, ale uvnitř patrně spíš smutný a osamělý vdovec na zabijačce organizuje, kritizuje a machruje. Jeho dcera ho ale obviňuje, že je cholerik a psychicky utýral matku.

Starý řezník vůbec neví, jestli jeho navlhlé patrony splní účel. Soused rodinu nenávidí. Karlův zeť Aleš trápí svou manželku a viní ji z neschopnosti komunikace, ačkoli nevůli starat se o společný život snadno můžeme vidět právě na jeho straně.

A Karlovi rodiče, osmdesátníci, sbírají síly k tomu, aby Karlovi řekli, že tato zabijačka je poslední. Už nemají síly se o prase celý rok starat a na samotné zabíjení zvířete se nedokážou ani podívat.

Mord zdobí bezvadné herecké výkony od zatrpklého souseda po žoviální kamarády, kteří „přišli vypít“ takřka nedovolují rozpoznat hranice mezi profesionály a neprofesionály. Martinec na ně klade stejné nároky.

Memento mori

Dává nám to celé ještě smysl? Film Hello, Welcome zachycuje herečky v nejistotě

Číst článek

Smrt je v tomto filmu – situačně velmi vtipném, plném popíjení a ramenatého mluvení – přítomná na mnoha úrovních. A to je jeho jednoznačnou předností Mordu. Smrt prasete i rodinné tradice, odmírání mezilidských vztahů, odchod konkrétních mužů a žen ze světa a celá perspektiva konečnosti jsou přítomné jako stín v každém okamžiku.

Mord nepřináší z hlediska mezinárodní kinematografie nic zásadně nového, jako se to povedlo třeba Vinterbergově Rodinné oslavě (1989). Martinec „jen“ velmi dobře navazuje na tradice českého filmu včetně novovlnných a působí současně.

Miloš Forman nebo Ivan Passer také rádi pracovali s neprofesionální představiteli a představitelkami, měli zájem o náměty odehrávající se na venkově a snažili se zachytit generační pnutí a vypovídající situace namísto obecných morálních soudů a rétorických klišé charakteristických pro tehdejší dobu.

Periferie, portrét domova

Ve srovnání s Formanem je debutující režisér ke svým postavám vlídnější a smířlivější, což vynikne zvláště v závěru filmu. Martinec má svoje chybující a nejednoznačné postavy rád. Ironie a kritika kterou vůči svým postavám uplatňuje, je perspektiva synovských návratů domů.

Martincův výběr témat je velmi osobní, a tak metoda nepůsobí převzatě a vykalkulovaně, ale spíš jako žitá návaznost, portrét domova. I když číst Mord jako komentář k české společnosti je zbytečně zužující. Populární rčení, že „v každém městě je kus vesnice, ale naopak to neplatí“ je ale v důsledku politické. A při sledování Mordu přijde na mysl.

Debutující režisér má pochopení pro periferie, vycházející z detailní znalosti, a schopnost spojovat v zabijačkovém mumraji perspektivu různých generací. A to je v současných kulturních válkách samo o sobě nemalá hodnota.

Martinec ukazuje v tradicích realismu Česko, jaké je, ne jaké by ho chtěl mít. Na jeho další filmy, zvlášť pokud se pokusí vykročit k dalším současným tématům, budeme velmi zvědaví.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme