Nový klavír pro rozhlasový orchestr? Každý zní jinak, vybarví se až časem, vysvětluje ladič
Na první pohled jsou všechna stejná, přesto každé zní úplně jinak. Z devíti křídel značky Steinway seřazených za sebou vybírali odborníci v německém Hamburku to ideální pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Názory renomovaných klavíristů a ladiče se ale rozcházely, a tak málem odjeli zpátky do Prahy s prázdnou.
„Hned první a hned tenhle by se mi líbil,“ hodnotí klavírista Martin Kasík první křídlo, když si na něj zahrál Chopinovu První etudu. V řadě jich je seřazených třináct, devět má otevřenou klaviaturu. To znamená, že právě z těch může Kasík vybírat. Do kláves pak sahá i jeho kolega hudebník a klavírista Jiří Levíček.
Z devíti křídel značky Steinway seřazených za sebou vybírali odborníci v německém Hamburku to ideální pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu.
Vybírají vylučovací metodou. Klaviaturu některých nástrojů po pár sekundách zavírají. „To je moc kovové, to se nehodí,“ říká na adresu jednoho z klavírů Levíček.
Nástroj se musí svým zvukem hodit do největšího rozhlasového studia S1. „Musí mít nádherný zvuk, musí se na něj dobře hrát, ale současně nehledáme intimní nástroj, spíš takový, který bude rezonovat v prostoru, který sám rezonující není,“ vysvětluje Kasík.
„Když jsou ty nástroje úplně nové, jsou nerozehrané, matnější, ony se ještě vybarví.“ Kousek opodál oba klavíristy sleduje a zvuky jednotlivých křídel pozorně poslouchá Jan Machart. „To je jako s lidmi, ti se taky někdy vybarví až časem,“ s úsměvem dodává renomovaný ladič a klavírní technik.
Teď přichází jeho chvíle. Levíček s Kasíkem po víc než hodině vybrali dva favority. K oběma usedá ladič a křídla prochází klávesu po klávese, poslouchá všech 230 strun, na která bijí klavírní kladívka.
„Kontroluju intonaci a kvalitu strun. Každá je jinak tlustá a dlouhá. Potřebuju poznat, který ten klavír má co nejvíc stejně znějících strun, abychom eliminovali diference typu, že jedna struna je ostřejší, zvonivější nebo dunivější,“ vysvětluje Machart.
Nepozdává se mu ale ani jedno z křídel. „Zajímavé je, že tento pravý nástroj má celou střední polohu velmi vyrovnanou, ale má nevyrovnaný přechod v base. U druhého nástroje je to přesně naopak.“
Machart přichází za klavíristy s hromadou připomínek. Když jim je vyjmenovává, někdy přikyvují, některé z poznámek jim připadají pro výběr klavíru pro rozhlasové symfoniky nepodstatné. Machart si nechává přivolat místního technika.
Po třech a půl hodinách napětí, které by se dalo krájet, se odborníci shodují a verdikt sdělují řediteli Symfonického orchestru Českého rozhlasu Jakubu Čížkovi. „Díky třem odborníkům jsme vybrali tento čtvrtý klavír v řadě,“ ukazuje Čížek na jediný, jehož klaviatura zůstala otevřená a opatřuje ji cedulkou SELECTED.
„Je to křídlo s výrobním číslem 624772. Hned si ho ale neodvezeme, ještě chvíli tady zůstane,“ usmívá se Čížek. Místní technici ještě doladí drobnosti, na které upozornil Jan Machart. „Pojedeme si pro něj zřejmě koncem příštího týdne.“
Čtyřhodinové soustředění uzavírá krátká prohlídka výrobní továrny provoněné dřevem a lakem. Věhlasná křídla firma vyrábí pouze na dvou místech na světě – kromě Hamburku je to New York. Jak připomíná manažer prodeje pro země střední a východní Evropy Jörg Helmke, z osmdesáti procent je výroba Steinwayů ruční.
„Vyrobit takový nástroj trvá přibližně rok. Každý Steinway se skládá ze zhruba dvanácti tisíců komponentů, proto je každý originál,“ připomíná Helmke tradici firmy, kterou v roce 1853 spolu se svými syny založil německý imigrant Heinrich Engelhard Steinweg.
