Nejprve prožít, pak psát. Zpěvák Michal Hrůza přibližuje, jak vznikají jeho písně
Někteří interpreti už své písně poté, co znějí v rádiích znovu a znovu, nemohou ani slyšet. Michala Hrůzy a jeho písně Ema se to prý netýká. A to navzdory tomu, že Ema válcuje hudební žebříčky rádií už 60. týden. „Láska k dětem je jedna z nejvyšších veličin, v písni je vidět láska rodiče k dítěti,“ uvažuje Michal Hrůza, proč je zrovna tato píseň tak oblíbená.
Michal Hrůza dnes není jen zpěvák, ale i jeden z největších hitmakerů na české hudební scéně. A vlastně i na té filmové. Jeho písně už doprovázely filmy jako Zakázané uvolnění, Padesátka, Lidice a mnoho dalších.
Psát „na povel“ přitom podle něj není vůbec jednoduché. „Člověk se musí dostat do správného rozpoložení,“ vysvětluje Michal Hrůza. „Třeba včera jsem viděl sestřih nového filmu Marie Poledňákové s názvem Ten, kdo tě miluje, ke kterému mám udělat píseň – a byl jsem tak plný dojmů!“
Jak dodává, když chce složit píseň k filmu, musí se s filmem vnitřně ztotožnit. „Oslovili mě například k filmu Lidice. A pokoušet se prožívat situace, které v té době nastávaly, bylo opravdu moc těžké,“ přiznává.
Padesátku sám několikrát běžel
Na jedné straně tu máme hudbu ke snímku Lidice, na druhé třeba titulní píseň filmu Padesátka, kterou má Michal Hrůza na kontě také. „Já sám padesátku několikrát běžel. Je to úžasný pocit zkusit se dotknout hranice fyzických sil,“ zdůrazňuje.
Jednoduše řečeno: má-li Michal Hrůza napsat dobrou hudbu k filmu, musí si, jak sám říká, jeho téma nejprve sám prožít. Píseň o ražbě tunelu metra nebo tavení oceli od něj tedy nejspíš nečekejte. I když, jak dodává, nikdy neříkej nikdy. „Třeba na Špicberkách, kde jsem natáčel klip, se razilo uhlí… To vlastně musí být také zajímavé,“ uvažuje v rozhovoru s Petrem Králem.
