Nositel Nobelovy ceny za literaturu, autor knihy Souostroví Gulag. Před 100 lety se narodil Solženicyn
Světoznámý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn by se v úterý dožil sta let. Jeho vrcholným dílem se stalo Souostroví Gulag popisující poměry v táborech nucených prací. Jedny z prvních vznikly na Soloveckých ostrovech v Bílém moři, v tamním pevnostním klášteře. Zpravodaj Českého rozhlasu v Rusku tyto ostrovy navštívil.
Klášter založili roku 1436 pravoslavní mniši Zosima a German. Už od 16. století ale sloužil zároveň jako vězení pro politické a církevní odpůrce.
Před sto lety se narodil světoznámý spisovatel Alexandr Solženicyn, autor knihy Souostroví Gulag. Více si poslechněte v reportáži Martina Dorazína.
Snad proto tady na počátku 20. let minulého století sovětský režim zřídil jeden z prvních táborů nucených prací pod názvem SLON – v překladu Solovecký tábor zvláštního určení. Tady se před 80 lety odehrál začátek takzvaného Velkého teroru – stalinských čistek, které si v letech 1937 a 1938 vyžádaly na 700 tisíc obětí.
„Je to spíš symbolické datum, protože všechno to začalo mnohem dřív, ještě za života Vladimíra Iljiče Lenina, to znamená ještě do roku 1924,“ vysvětluje Radiožurnálu učitelka historie Taťána Michajlovová.
„Všechno je to popsáno v knize Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna. Ten shromáždil svědectví o soloveckých táborech,“ pokračuje. „Dodnes se zachovaly baráky, ve kterých vězni žili v naprosto nelidských podmínkách. Dá se tam jít na exkurzi.“
Na Solovkách, v jednom z typických dřevěných dvoupodlažních domů, žije Jurij Brodskij, publicista a fotograf, který ještě v dobách Sovětského svazu uspořádal první výstavu dokumentů o obětech politických represí pod názvem Železnou rukou zaženeme lidstvo do náruče štěstí.
Jurik Arkadijevič vytvořil unikátní sbírku více než pěti tisíc fotografií míst na Soloveckých ostrovech spojených dějinami gulagu. Mnohé z těchto objektů zůstaly už jen na těchto negativech. Většinu materiálních svědectví hrůzné historie Velkého solovetského ostrova zničila KGB, když zametala stopy po zločinech svého předchůdce NKVD. Historie lidského utrpení na Solovkách je ale mnohem hlubší a temnější, říká Brodskij, bolševici jenom rozšířili měřítko, ale věznice tady byla vždy.
Solovecké ostrovy jsou zmenšeninou celého Ruska. Všechny dějinné zvraty začínaly právě tady. „Říká se: Dnes na Solovkách, zítra v Rusku. Mnohé události tady proběhly dřív než na pevnině,“ vysvětluje Brodskij.
Na Soloveckých ostrovech není mnoho hromadných hrobů obětí gulagu. Kamenito-písčitá půda kopání velkých jam neumožňovala. Čekisté proto vězně vozili na pevninu do lesů kolem Oněžského jezera, kde je zabíjeli a házeli do hromadných hrobů. Přesný počet mrtvých zatím nikdo nespočítal.
