Camus poprvé v Divadle na Vinohradech. Brousek se představí jako Caligula
Drama o římském imperátorovi a tyranovi Caligulovi má dnes premiéru v pražském Divadle na Vinohradech. Inscenaci režíruje Martin Čičvák a do hlavní role obsadil herce a skladatele Ondřeje Brouska. Hra Caligula je vůbec prvním uvedením díla Alberta Camuse v Divadle na Vinohradech. Autor se v ní zabývá otázkou zneužívání moci.
Caligula Alberta Camuse není ani tolik šílenec, jako spíš osamělý a nešťastný muž, který zkoumá možnosti absolutní moci, pomocí níž chce nastolit nový řád. Chtěl by pocítit i absolutní svobodu.
Caligula revoltuje proti absurditě ještě méně pochopitelnými činy, chce totiž zničit pořádek světa.
Režisér Martin Čičvák v tomto dramatu nachází zásadní sdělení, která se vyjadřují k podstatě bytí člověka zvláště v dnešní době.
„V této hře se Camus jako 24letý mladý autor snažil formulovat, jestli má existovat svět, ve kterém není Bůh. Jak by se takový člověk měl chovat a jestli je takový svět vůbec možné akceptovat. A jestli je možné přijmout svět, kterému nevládne metafyzika. A co se s ním pak stane.“
Martin Čičvák obsadil do komplikované postavy Caliguly Ondřeje Brouska. Po inscenacích Andorra a Amadeus je to v Divadle na Vinohradech už jejich třetí tvůrčí setkání.
„Brousek je skvostný svojí autenticitou, charismatem. Začínáme tím, že je to jedno velké truchlení pro velkou lásku. Lidé, kteří se pohybují kolem, podle něj dostatečně nežijí na hraniční situaci, jeho bolesti nikdo nerozumí. Proto celé své okolí přiblíží k sobě a svému emocionálnímu vypětí,“ nastiňuje režisér.
„Jeho zbraně jsou radikální a kolem mohou být zbraně jakéhokoli radikálně smýšlející veličiny, která se po tomto světě pohybuje.“
Podle dramaturga Divadla na Vinohradech Jana Vedrala hra Caligula vypovídá nejen o existenciálních tématech, ale taky o tématech politických, zvláště v momentech, kde je člověk nucen nastavit mantinely své moci:
„Myslím si, že tady vidíme právě tu velkou potřebu mezí lidí, kteří si sami meze klást nechtějí. A zkoušejí, kam je společnost ochotná je tolerovat. Zároveň se tam hodně prohloubilo téma strachu a osamělosti. Strachu, který způsobuje, že lidé už nejsou ochotni a schopni věřit ani sami sobě, natož druhým lidem."
"V důsledku toho se pak nedopouštějí žádných skutků – nenastaví meze Caligulovi. My tomu říkáme, že je to příběh asistované sebevraždy, který po ničem jiném než po omezení netouží,“ popisuje Vedral.
Děj inscenace je zasazený do nitra Panteonu. Kruhový prostor je na jevišti z poloviny obehnaný vysokou šedou stěnou, zatímco podlahu pokrývá tenka vrstva vody. V té se v průběhu představení brodí jednotlivé postavy. Část promluv se odehrává i ve vzduchu, ve kterém se Caligula i jeho milenka Caesonie vznáší na zavěšeném kruhu. Scénografii vytvořil přední rakouský výtvarník Hans Hoffer.
