Longulo, Larĝulo kaj Miopulo. Hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký v esperantu zazní na kongresu v Brně
„Longulo, Larĝulo kaj Miopulo“. To je název hry Divadla Járy Cimrmana „Dlouhý, Široký a Krátkozraký“ v esperantu. Právě v tomto mezinárodním umělém jazyce legendární hra zazní na 110. světovém kongresu esperantistů v Brně. V Česku se scházejí už potřetí a jejich vrcholné setkání potrvá do příštího víkendu.
Hláška o pocestném nebo i o tom, že nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Celá hra na kongresu zazní sice ze záznamu, ale opatřená esperantským titulky. Ostatně už před osmi lety vznikl překlad jiné cimrmanovské hry do esperanta. Scénář esperanského Dobytí severního pólu předala skupina českých esperantistů Zdeňku Svěrákovi a přednesla mu i část básně školní Brašnička.
Esperanto vytvořil v roce 1887 židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof. V Česku jazykem mluví několik tisíc lidí. A právě v Brně funguje nejstarší český klub esperantistů. Kolébkou jazyka byl ve třicátých letech minulého století i brněnský rozhlas.
„Totiž uskutečnily se tam nějaké přednášky nebo fejetony, ty byly určené právě esperantistům nejen našim, ale i cizím,“ vzpomínal počátkem devadesátých let spisovatel František Kožík, který stál u začátku vysílání brněnské stanice Verda Stacio.
To se setkalo s takovým ohlasem, že ředitel brněnského Radiožurnálu Antonín Slavík rozhodl, aby se v esperantu vysílali i umělecké programy. Vystupoval v nich taky herec Karel Höger.
„Když jsme vysílali třeba celou Prodanou nevěstu s celým orchestrem Zemského divadla a s operním obsazením, tak to bylo celé esperantsky. My jsme vysílali třeba celou Čapkovu Matku nebo RUR,“ popisoval.
2:48
Jazyk, kterým by se všichni domluvili. První učebnice esperanta vyšla před 130 lety
Číst článek
Největším propagátorem esperanta na půdě brněnského rozhlasu byl ale technik Jiří Šamla. Sám napsal učebnici esperanta a byl to on, kdo přispěl k pravidelnému esperantskému vysílání.
Že byl ohlas celosvětový, připomínal opět Karel Höger. „Dostávali jsme tisíce a tisíce dopisů ze všech koutů světa, z Jižní Afriky a z Grónska, od Eskymáků. Prostě to bylo obdivuhodné a tato stanice byla tím, že v ní účinkovali jen profesionálové, nesmírně populární po stránce umělecké,“ říkal.
Po druhé světové válce byla stanice přestěhována do Prahy a v roce 1950 musela z politických důvodů vysílání ukončit.
