Beth Ditto EP: Chladnokrevná operace srdce
Nepřeslechnutelná (stejně jako nepřehlédnutelná) frontwoman amerických dance-punkerů Gossip Beth Ditto se po čtyřech albech s domovskou kapelou zkouší postavit na vlastní nohy. Začátkem března vydala sólový mini-počin, nazvaný prostě Beth Ditto EP. Její mocný hlas na něm podpořil producentský tým Simian Mobile Disco, takže je jasné, že tohle úsilí míří do čistě tanečních sfér. Jak to celé dopadlo, prověřoval Robert Candra.
Spolupráci s britskou producentskou dvojicí James Ford a Jas Shaw alias Simian Mobile Disco si Beth Ditto vyzkoušela už v roce 2009, když zahostovala na jejich albu Temporary Pleasure. Teď s nimi napsala a nahrála čtyřpísňové EP, které posluchačům zabere pouhou čtvrthodinku vzácného času.
Výsledek je v podstatě docela očekávatelný. Simian Mobile Disco dodali naleštěné retro-disco skladby, které evokují tu devadesátá, tu osmdesátá léta a které by místy mohly sloužit i jako anonymní podkres pro sériově vyráběné europopové pseudohvězdičky. Výrazné, ale prajednoduché basové linky, umělohmotné synťákové plochy i kudrlinky, beat odkapávající bez výjimky ve středním tempu.
Stejně chladně nablýskaný jako instrumentální doprovod je ale i projev samotné Beth Ditto. Soulovou šťavnatost a smyslnost jejího pozoruhodného hlasu, který tak dobře funguje jako největší deviza domovských Gossip, tu produkce ohladila do intonačně samozřejmě bezchybného, ale výraz postrádajícího zaměnitelna. A pardon - zdá se to jenom mně, nebo Ditto opravdu zní ve třech skladbách ze čtyř jako vokální klon mladé Madonny?
Jako celek je tahle miniatura až příliš bez chuti a zápachu. Jediná aspoň trochu vyčnívající píseň je hned úvodní (a klipová) I Wrote the Book. Zbytek ípíčka velmi snadno splyne - a to je na ploše patnácti minut tristní. Jestli tohle má být tanečnější než Gossip, tak jsem metráková lesbička s neholeným podpažím.
