Holly Miranda - pop obrácený do sebe sama
Věru nočním albem oblažila posluchače Holly Miranda na začátek letošního roku. A to nemyslím pouze převažující náladu desky, která se pohybuje mezi sněním a líným žitím v pozdních hodinách.
Sedmadvacetiletá zpěvačka a skladatelka totiž celé album uplácala, za velkého přispění vlastníka nahrávacího studia Davida Siteka, během tří týdnů prožitých sovím způsobem. Nástup do práce v sedm večer a usínání v devět ráno. Je jasné, že se zpomalený noční rytmus do sólového debutu The Magician's Secret Library musel obtisknout.
Skladatelka je důkazem, že Brooklyn je dnes líhní pro veškeré odnože moderní muziky. Není jen eldorádem módních elektronických jezdců se slabostí pro archaické analogové instrumenty, ale jako v případě Holly Mirandy i „obyčejných“ písničkářů. Ta se nejdříve takticky spojila s ostříleným kytaristou Joshem Abbottem a společně s ním, jako The Jealous Girlfriends, vyplodila dvě nadějeplné desky. Na větší sukces si ale musela počkat až do letošního roku, kdy připravila svoji sólovou desku. Tu připravovala daleko od popkulturního tavícího kotlíku za pozorného poslechu milované Nini Simone nebo soulu rodného Detroitu, který vycházel na slavném Motownu.
V hudbě Holly Mirandy jakoby se zrcadlilo schovávání se před mnoha nástrahami, které už jí život do cesty nastražil. Ať už to byla nevítaná náklonnost k sekulární hudbě v kruhu nábožensky přísně vedené rodiny, trable, které měla s polomafiánskou produkcí, která vlákala sedmnáctiletou Holly do nevýhodného kontraktu s velkou nahrávací firmou, až po její lesbickou orientaci, která se stále střetává s její základní výchovou.
Není divu, že Holly se ve své hudbě obrací primárně do sebe sama. Hudebně je její čistý lenivý pop nejvíce podporován atmosférickými klávesami, akustickou rytmikou a překvapivě hojnou dechovou sekcí. Připomene tak Imogen Heap, s tím rozdílem, že Imogen se snaží extravagancí svého popu zaujmout, zatímco Miranda hraje evidentně především pro svou vlastní potřebu. Velebnost celé desky The Magician's Secret Library pak má jisté znaky, které nalezneme u Mazzy Star nebo Mojave 3 a je doplněná o robustnost TV On The Radio a přirozenou melodičnost The Big Pink. Holly se tak podařilo nechtěně stvořit nezvykle hitové album, které i přes svou plachost rozhodně stojí za pozornost.
