Den mateřštiny je oslavou i rekapitulací vývoje jazyka
‚Ejčár, technikálie nebo bajkování‘ - to jsou slova, která by obrozenec a jazykovědec Josef Jungmann ve slovníku spisovné češtiny určitě nehledal. Každodenní realita 21. století ale nasvědčuje tomu, že tyto novotvary si pomalu, ale jistě nacházejí v našem jazyce své místo. 21. únor je jako den mateřského jazyka snad dobrou příležitostí podívat se, o jaké skvosty vynalézaví Češi svůj jazyk v posledních letech obohatili.
Čeština je každý rok bohatší zhruba o 700 nových slov. Pocházejí buď z cizích jazyků, a nebo vznikají v důsledku rozvoje moderních technologií.
Specialisty na jazykové novotvary jsou často naši politici se svými výrazy ‚eurohujer, vlezdobruselista nebo kočkopes‘.
Ze světa politiky pochází také další trend současné češtiny - přecitlivělost. Z obavy, aby snad nedošlo k urážce kohokoli, hledají Češi stále častěji neutrální a korektní výrazy. Některé z nich znějí i dost komicky.
Jak se vyvíjí a kam směřuje naše mateřština, zkoumal reportér Českého rozhlasu Jan Herget
„Různí vtipálkové navrhují, abychom místo ošklivý nebo poďobaný říkali dermatologicky svébytný, místo hloupý vývojově retardovaný, místo stáří chronologický náskok, místo mužstvo ženstvo a podobně,“ říká Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk český.
Dalším bohatým zdrojem nových slov je svět velkých financí. V něm je zcela běžné, že ‚manažer si dá s píáristkou kofíbrejk v šourůmu a hedhanter dovyprodukuje projekt pro kolegu z ejčáru‘. Tato manažerská čeština je pro někoho denním chlebem, pro jiného zase k popukání a skupinu Chinaski inspirovala k písničce Vedoucí.
„Já jsem vedoucí, já jsem king, mítink, brífink, brejnstormink. Rád bych vám drink nabídl, chci váš fídbek es sůn es posibl,“ zpívají Chinaski.
‚Cool slova‘ a ‚hustý vychytávky‘ jako ‚posilka, bagoška, dývko nebo pařbička v klubíku‘ jsou zase doménou teenagerů. Snad v každé generaci mají náctiletí téměř svůj vlastní jazyk.
Testy čtenářské gramotnosti ukázaly stejné problémy u žáků základních i středních škol
Číst článek
Podle Lucie Jílkové z Ústavu pro jazyk český je ale zajímavé, že zdrobněliny doslova zaplevelily i zcela běžnou češtinu dospělých.
„Například prodavačka mi řekla: ‚Počkejte u pultíčku, jenom zkontroluju kódíček.‘ Tady si opravdu kladu otázku, proč ona užívá zdrobněliny, protože žádný emocionální vztah mezi námi není. Možná chce být zdvořilá, ale těmi zdrobnělinami – to je otázka, jestli je to ten nejšťastnější způsob,“ říká Lucie Jílková a dodává, že se zdrobnělinami by se to nemělo přehánět.
Tyto příklady dokazují jedno: čeština je živý jazyk, který se neustále vyvíjí a mění. Ovšem základní pravidla zůstávají stejná. A tak například slovo ‚datum‘ vždycky bylo a stále je středního rodu. A tak s ním zacházejme jako s datem, a nikoli s datumem.
