Simona Monyová, spisovatelka a výjimečná žena
Za tragických okolností zemřela tento týden spisovatelka Simona Monyová. Bylo jí čtyřiačtyřicet let. Známá autorka ženských románů byla v noci na čtvrtek ubodána ve svém domě v Brně. Podezřelým z vraždy je její manžel. Zatím leží ve vážném stavu v nemocnici. Policie by ho měla vyslechnout v pondělí.
Mimořádně půvabná žena plná energie - tak popisují Simonu Monyovou přátelé a známí. Mezi nimi i redaktorka brněnského studia Českého rozhlasu Marcela Vandrová.
„Ztělesňovala to všechno, co by si možná člověk přál: mladá, krásná, úspěšná. Myslím, že i její manželství bylo zpočátku velmi krásné, radovala se ze svého třetího syna a byla to neuvěřitelně pohodová, krásná ženská. I vnitřně krásná,“ vzpomíná Marcela Vandrová.
Jak dále Vanrová konstatuje, tušila, že se v jejím vztahu děje v poslední době něco nedobrého, ale nikdy by si nepomyslela, jaký osud ji potká.
Svědectví vyplouvají na povrch
Po smrti Monyové vycházejí najevo svědectví z jejího blízkého okolí. Podle nich druhý manžel Boris Ingr ženu dlouhodobě týral. Spisovatelka ale své smutky do světa nevykřikovala. O domácím násilí psala i ve svých knihách. Že je sama jeho obětí, tušil jen málokdo.
Simona Monyová napsala, zprodukovala a vydala 29 knih, vychovala tři syny a postavila dva domy. „Byla to neuvěřitelná ženská,“ hodnotí vitalitu spisovatelky rodinný přítel, brněnský fotograf, Jef Kratochvil
Podle literárního vědce Miroslava Balaštíka patřila tato autorka ke špičce naší současné ženské literatury.
Její knihy bývaly mezi nejprodávanějšími tituly.
Jen namátkou: Střípky z ložnic, Kudlanka bezbožná, Tchyně a uzený. Právě podle naposledy zmiňovaného románu natočila Česká televize úspěšný film, který mimořádně zreprízuje.
„Byla tou ženskou spisovatelkou v nejlepším slova smyslu. Nemyslím to rozhodně vůbec pejorativně. Ona věděla, co dělá. Věděla, jaké je její publikum. Její díla byla mimořádně silně psychologicky propracována a v tom byla její velká deviza,“ vysvětluje hodnotu jejího díla Miroslav Balaštík.
Názvy první a poslední knihy Simony Monyové jako by sklenuly i tragický oblouk jejího života: první se jmenovala Osud mě má rád a poslední Srdceboly.
