Uplyne 40 let od vydání Sobeckého genu. Knihy, která změnila pohled na evoluci
Evoluční teorie Charlese Darwina nahlíží na evoluci jako na boj o přežití, ve kterém mohou uspět jen nejzdatnější jedinci. Přirozený výběr v Darwinově podání znamenal, že příroda je vlastně nelítostnou arénou. Richard Dawkins se ale ve své knize Sobecký gen pokusil vysvětlit, jak je možné, že jsou organismy schopny spolupráce. Letos uplyne přesně 40 let od jejího prvního vydání.
„Teorie sobeckého genu neříká, že jsou lidé sobečtí nebo že by takoví měli být od přírody. Říká, že sobecké jsou jejich geny. Důsledkem toho je, že lidé nebo třeba netopýři a ptáci, kteří jsou nástroji pro přežití genů, nejspíš sobečtí nebudou.“
Shrnul základ své teorie v dokumentu britské BBC Richard Dawkins. Přelomová byla ve své době tím, že do středu zájmu postavila gen místo jedince. Zatímco život jednotlivce je poměrně krátký, úspěšné geny jsou téměř nesmrtelné. Proto jsou to hlavně ony, kdo se snaží přežít.
Richard Dawkins pomocí své knihy Sobecký gen zpopularizoval teorii, která vysvětluje altruistické chování organismů
Z pohledu sobeckého genu živočichové pomáhají svým příbuzným, protože s nimi sdílejí část genetické výbavy. Nepřímo tak pomáhají, vlastním genů, aby se dostaly do další generace.
Ani před čtyřiceti lety to ale nebyla úplně nová myšlenka. Altruistické chování u včel nebo mravenců popsal už dřív britský evoluční biolog Bill Hamilton.
„Samotná teorie představená v Sobeckém genu není úplně nová v tom smyslu, že její části se už ve vědeckých kruzích objevily. To, co udělal Dawkins bylo, že to zpopularizoval a ukázal, jak jsou přelomové. Vzal to za jiný konec, převyprávěl celou evoluční biologii z jiného pohledu,“ vysvětluje Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty UK.
Pokud jde o pomoc příbuzných, teorie Sobeckého genu nabízí elegantní řešení. Jenže lidé si pomáhají i v případě, že se nikdy v životě neviděli. Podle Dawkinse je to možné proto, že jsme živočišný druh, který se dokáže evoluci tak trochu vzepřít.
„Náš mozek nám dává možnost uniknout darwinovským principům. Porušujeme je například pokaždé, když použijeme nějakou formu antikoncepce,“ popsal Dawkins.
Stejně jako Darwinova teorie evoluce není ani ta Dawkinsova dokonalá. Jak říká Daniel Frynta, neznamená to, že by byla chybná, jde jen o to, že celá věc je o něco složitější.
„Mezery jsou v tom, že všechno není v genech, geny jsou důležité, ale ještě je tam něco jako čtení genů a jejich interpretace a ten aparát má do toho co mluvit,“ dodává český biolog.
Richard Dawkins navázal na úspěch Sobeckého genu řadou dalších knih, které se staly světovými bestsellery. Nejnovější z nich se jmenuje Největší show pod sluncem a shrnuje poznatky, které dokazují, že evoluce je fakt.