Čeští vojáci pod křídly NATO: od Afghánistánu přes Balkán až do afrického Mali
Česko si dnes připomíná 15. výročí přijetí do Severoatlantické aliance. Pod jejími křídly se čeští vojáci zúčastnili třicítky zahraničních misí. Nejvíc se jich vystřídalo v jednotkách KFOR na území Kosova, mezi ty vůbec nejnebezpečnější akce patřilo nasazení bojových jednotek v Afghánistánu.
V rámci aliance se česká armáda specializuje na jednotky radiační, chemické a biologické ochrany, pasivní a sledovací systémy a zdravotnické zabezpečení.
Podle náčelníka generálního štábu Petra Pavla členství v Severoatlantické alianci pomohlo vybudovat profesionalizovaný sbor a opustit model povinných odvodů a základní vojenské služby:
„Armáda, kterou jsme měli jako dědictví Varšavské smlouvy, byla založená na poslouchání pokynů z Moskvy, přípravu a veškerý výcvik podle standardů Moskvy. Po vstupu do NATO jsme byli trochu zaskočení tím, že nám (aliance) nic nepředepisuje, že nám neříká, co máme dělat. Ponechali na nás, čím chceme být užiteční v kolektivní obraně aliance.“
Už krátce po našem přijetí do NATO vyjeli čeští vojáci na svou nejdéle trvající misi – do Kosova. V jednotkách KFOR působili od července 1999 do podzimu 2011. Za tu dobu se v Kosovu vystřídalo víc než 8500 tisíce českých vojáků. Rotovali zde každých šest měsíců. O jejich práci Český rozhlas pravidelně informoval.
Před 15 lety se Česká republika stala součástí Severoatlantické aliance
Číst článek
„Dá se to zvládnout, není to nic náročného. Spojení s rodinou je po telefonu a internetu, takže dostačující. Ale doma je doma,“ zachytil reportér Českého rozhlasu momentku jednoho z českých vojáků na základně Šajkovac před 6 lety.
Od roku 2008 do loňského ledna pomáhali čeští vojáci v afghánském Lógaru v rámci Provinčního rekonstrukčního týmu. Perné chvilky na základně Shank s nimi před čtyřmi lety zažil i reportér Českého rozhlasu.
„Sedím v bunkru, buší mi srdce, počítám si končetiny a hlásím svou přítomnost,“ vzpamatovával se po nečekaném útoku. „Slyšel jsem hvizd jako od ohňostroje, ve zlomku vteřiny mi došlo, co se děje. Po výbuchu už jsem spolu s ostatními utíkal do jednoho z mnoha krytů.“
Hned na několik zahraničních misí česká armáda vyslala polní nemocnice. Déle než rok a půl jedna taková fungovala na letišti v afghánském Kábulu. „Zvenku sice připomíná známý seriál M.A.S.H., zevnitř je ale daleko modernější,“ popisoval v roce 2007 reportér Českého rozhlasu.
Podplukovník Božetěch Jurenka zde mimo jiné sloužil 24hodinové pohotovosti na jednotce intenzivní péče. Vybavenost a prostředí nemocnice na mikrofon srovnal se svým pracovištěm v Česku – s pražskou Ústřední vojenskou nemocnicí:
„Je to lehce horší, ale můžeme si tu leccos dovolit. Problém je v omezeném množství materiálu a léčiv. Zajistíme tu špičkovou péči, ale jen krátkodobě.“
NATO je rodina vyspělých demokracií, tvrdí Stropnický. Komunisté by raději vystoupili
Číst článek
Nemocnice slouží na misích především zraněným vojákům mezinárodních sil. Lékaři musí být také připraveni vyjet také za hranice základny, přímo na místo akce. Výbuchy v Afghánistánu byly tehdy na denním pořádku.
Zatím poslední štace
V roce 2013 odjeli čeští vojáci také na historicky první misi do Afriky, konkrétně do Mali. Jejich hlavním úkolem v této zemi je zabezpečení ostrahy velitelství mise Evropské unie a pomoc s výcvikem malijské armády, která bojuje proti islamistům.
„Je tu menší nebezpečí, máme u sebe zbraně, ale nejezdíme v opancéřovaných aut. Je to tu klidnější,“ srovnal současnou misi s Afghánistánem četař Václav Sýkora. Nejsou tu téměř žádní nováčci, většina vojáků v zahraničí už sloužila několikrát.
„Ta Afrika je prostě něco jiného, než cokoli, co jsme předtím zažili. A je to pro nás obrovská zkušenost, to každopádně. Počasí je tady dost odlišné od Afghánistánu. Bylo tam také teplo, ale tady je ještě větší,“ svěřil se reportérovi Českého rozhlasu velitel družstva, rotný Martin Šrumovský.
Spolupráci s ostatními kontingenty si zde Češi chválí. A vděčnost neskrývají ani sami malijští vojáci.
